Avatar uživatele
Kepler

U jaké příležitosti jste zažili největší pocit štěstí a kdy marnosti či smůly?

Zajímavá 8Pro koho je otázka zajímavá? annas, dudu, gagaga, marci1, jirka F, hapiky, independent, aliendrone před 2495 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Ráda vzpomínám na šťastná léta na střední škole, byla to léta radosti, úspěchů, s mnoha zážitky. Třeba školní výlety a bramborové i jiné brigády byly zpestřením výuky, užívali jsem se na nich legraci …- zkrátka nejen mě, ale i ostatní bavil svět… celkem bezstarostný.

I když jsem později měla problémy či těžkosti související s minulým režimem, našla jsem svou cestu a uskutečnila si svůj sen.

Leccos mohlo být jinak, ale stalo, nejde změnit. Zřejmě v ten okamžiik to bylo rozhodnutí správné, i když nešlo o procházku růžovým sadem … Vše stálo v mém osudu …

Jednou je líp, jednou je hůř, jednou jsi nic, jednou jsi král .. zbývá jen jediné vydat se dál … slova z písně Jiřího Korna – tak jdu dál, až doběhnu do cíle …

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
dudu

Pocit nezměrného štěstí jsem zažil při maturitním večírku v červnu roku 1968. Tehdy jsem se shodně se svými spolužáky domníval, že nám patří svět.
Opak tohoto mámení se pak po létech dostavil o dovolené po obdržení zprávy, že otec spáchal sebevraždu.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Drap

Těžko určit. I pocity se časem mění a přetvářejí. Štěstí asi při narození dětí, i vnuků a marnost, zřejmě když jsem vyhořel.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
jirka F

Nevětší pocit štěstí jsem zažil když jsem na střední škole potkal svou první kamarádku.Marnost a smutnou smůlu zažívám v současné době kdy se mamce zhoršil celkový stav a bude třeba jí náročněji opatrovat.

Upravil/a: jirka F

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
quentos

  1. Při prvním polibku.
  2. Při xté neopětované lásce.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ivzez

  1. Narození dětí
  2. Smrt blízkých

a 21. srpen 1968

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
dubraro

1/ Při sexu.
2/ Skoro pořád.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Smackdown

Radost – když jsem zjistil že nemám penis jen na čůrání.
Marnost či smůla – když mi mozek přestal vyrábět serotonin a dopamin, z důvodu zklamání od nejbližších.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Pocit štěstí neznám. Pocit marnosti a smůly jsem zažil, když jsem se po mnoha letech vrátil z USA a chtěl jsem v Čechách také poctivě pracovat za solidní odměnu. Už to nikdy nešlo a už se to prostě s člověkem táhne, toto poznání ti nikdo neodpáře! ;)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
hapiky

Nejlepší pocit pro mě byl, když jsem mohl říci, že jsme vychovali dobré a slušné děti, s dobrým vzděláním kteří mají také dobrou práci. Smůla jsou nemoci, které snad každý musí prodělat, marnost má v sobě snad každý, kdo chce nebo chtěl být nadprůměrně bohatý(včetně mě).

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
marci1

Snažím se být permanentně šťastná, stačí i maličkosti. 🙂
Pocit marnosti a beznaděje jsem zažila při úmrtí blízkého člověka. ☹

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Hranato

Štestí ve chvíli kdy jsem si po 24 letech pátrání po tom, co je se mnou sakra špatně, poskládal rodinnou anamnézu až k prapradědečkovi z matčiny strany, přečetl si weby a životní příběhy pár lidí s Aspergerem, našel příčinu. Konečně jsem věděl že nejsem magor a že tak to má víc lidí. Všechno to nepochopení a utrpení od dětství najednou začalo dávat smysl. Brečel jsem dva dny.
Marnost. Třetí den kdy mi došlo, že to čemu jsem celou dobu věřil a doufal v to, je neuskutečnitelné. Že jakoukoli svou špatnou/dobrou vlastnost můžu změnit nebo se jí zbavit, až pochopím jaká to teda sakra je a už mi dál pak nebude dělat ze života peklo. Ovšem Aspergerův syndrom je jiná v mém případě genetická liga a s tím nic neudělám kdybych se rozkrájel. A že teď už sice vím konečně proč dopr… proč jenže navzdory očekávání nejsem vysvobozen ale definitivně v p… poruše ;)

Upravil/a: Hranato

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek