Odpoveď byla označena jako užitečná

1 – Nie, odkedy som na „trvalom odpočinku“ nemám na to čas
2 – Príslovia: majú čosi do seba, len u Senecu som trochu na váhach…
Hlúposť nemusí byť vždy príznakom lenivého ducha, môže byť aj z nevedomosti, alebo slabého ducha. Mnohokrát pomenovanie „hlupák“ je mierené práve od človeka, ktorý nechce pripustiť inú myšlienku, než práve tu svoju. Nemôžem si nespomenuť na legendárnu vetu MUDr.Strossmayera (Nemocnice na kraji města) „Kdyby hloupost měla krídla…“ s malou úpravou:
Kdyby hloupost měla krídla, mnozí lidé by se vznášely na hlouposti své nadřazenosti"

Upravil/a: led

Předcházet jarní únavě lze podle mé zkušenosti aktivitou
a dostatkem vitamínů (nemíním potravinové doplňky).

1 + 2 souhlasím.

3 jenom s druhou částí.
Lenost vnímám (stejně jako hloupost)
jako projev ducha, nikoliv těla.

PS:
A co plynulý přechod ze zimního spánku do jarní únavy?

Ano, únava mě nikdy nepřekvapí a lenost trénuju po celý rok. Budiž mi polehčující okolností, že mi přibývá kil a ubývá sil. V naivní představě už futruju acidum ascorbicum, ale prokrastinace mě to asi nezbaví, stejně jako moudra citovaných pánů.

Většinou ano, u mně se to ale mísí s tím, že je už jaro a potřeba začít něco dělat. Pocitově jsem tedy rozporuplný, ale většinou jdu něco dělat, nebo se někam podívat. Každý z nás potřebuje podle mne tak trochu lenošit, trochu si odpočnout.Nesmí to však vyústit v trvalou lenost. Znám i takové lidi, ale jsou to v podstatě chudáci, kteří jen tak tak přežívají.
Všechny tři body jsou bezesporu zcela pravdivé.

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Proto může být aktivní. Kdo těžce pracuje, musí mít únavu a odpočívat, jinak brzy zdechne. U mě jarní únava nastává dřív. Koncem listopadu. Trvá do února. Sděluji, že mám zimní spánek. Teprve po prvních slunných dnech nabývám sil. Po lenošení nastává průzkum okolí, hledám, co se dá vykonat s nejmenším vypětím sil. Některé záležitosti se dají vynechat. Co je těžké, odsunout a dát přednost důležitým činnostem. Zní to jako zpovědnice. Nějaký pohyb, hnací síly musí rozpohybovat. Ale musí mít cíl. Jinak se z člověka může stát pobíhající zmatek rezignující nad vším. 7× zítra nic, tomu se dá vyhnout. Stačí postupně plnit malé povinnosti. Staré citáty a postřehy nemusí stačit modernímu vývoji práce a nároků. Ale mohou být ukazatelem, nebo snad pomohou prozřít. Hlavně se nestát tažným hovádkem. Kdybych se měl porovnat s věčně běhajícím mravenečkem, měl bych se ohlédnout také na spícího lva v poušti. On rád lenoší. Ale nezůstávat přilepen na list rostliny jako housenka. Ostatně, nikoho lenošného člověka neznám.

Upravil/a: orestez