To není normální

Berte na vědomí také to,že tyto děti mají život teprve před sebou a čeká je možná štěstí,láska a že jednou vychovají možná své děti,kterým dají to co oni sami nepoznaly.

A proč je ti jich jako líto? Vždyť se jim tam nic strašného neděje, ba co víc spousta těch děcek co tam je se má mnohem lépe, než kdyby byli „doma“ u svých rodičů. Já jsem v DD nějakou dobu pracovala a děti se tam měly moc dobře. Chodily hezky oblíkaní, měly plno hraček, vychovatelé se jim věnují s velkou obětavostí, kuchařky jim vyvařují dobrotky, jezdí si po výletech, mají různé besedy atd atd. Takže já opravdu nevím proč ten srdceryvný dotaz. A mj. Kdyby snad měly „doma“ normální podmínky, tak se snad do toho domova nedostaly ne?

tak proč si tam chodil ? Di se někam odreagovat

Představ si jak některé z těch dítek co jsi viděl bude šťastné, až si ho k sobě vezmou hodní lidé, kteří o něj opravdu stojí.

Těchto dětí je mi strašně líto. Musíš myslet na něco hezkého, příjemného, zkrátka se musíš odreagovat. Vím, že je to těžké, zvláště pokud jsi to viděl na vlastní oči, ale bohužel nic jiného nezbývá. Vem například kamarády a jeďte někam na kole nebo autem a projeďte se. Sice se vrátíš a v noci tě tato myšlenka bude opět trápit, ale na to odpoledne na to z části zapomeneš. Nápadů, které lze podniknout je nesmírně mnoho, ale věřím, že nějaký podnikneš. I když tato myšlenka v tobě bude dlouho, přeji ti, aby jsi na ni přestal čím dále méně myslet, i když je ale jasné, že nezapomeneš úplně. To nejde. Bude to v tobě navždy. Přeji hodně štěstí 🙂

MOc dobře rozumím Vašim pocitům, zvlášť pokud se jedná o takový ten klasický DD „ústavního typu“, kde jsou děti „vychovávány“ vychovateli, kteří to berou jako rutinní práci a chodí tam na směny. Tyto děti to nemají a nebudou mít nikdy moc lehké, pokud se včas nenajde rodina, která by se jich ujala.
Mohu Vás snad povzbudit, že podobných DD postupně ubývá, naopak vznikají trochu lepší skupinkové domovy a tkzv. SOS vesničky, kde k sobě mají děti a jejich vychovatelé citově podstatně blíže a tím pádem děti tolik nestrádají. Ve vesničkách vlastně tvoří přímo „rodiny“.
Myslet na to nemá smysl, pokud ve Vašich vlastních silách není jakkoliv těm dětem pomoci. Snad jedině se dohodnout nějak s vychovatelkami o nějaké pomoci – hračky, oblečení, finance, ale ne každý si to může dovolit.Snad si zkuste nejít vysvětlení pro to, co jste viděl, že těm dětem je přeci jen o něco lépe, než kdyby byly na ulici nebo v rodinách, kde by je týrali a zneužívali. Pro svůj klid zkuste někdy navštívit takovou vesničku, možná z ní budete mít pocit, že ne vždycky to je o beznaději.

Taky je mi takových dětí líto .Skus myslet i na něco jiného třeba co jsi zažil pěkného musíš se zkrátka odreagovat a nemyslet na to.