tibetský španěl a jiné zvíře

Já myslím, že pokud ho už od štěněte budete vést k tomu, že králíček je kamarád, tak se určitě snesou – jen je nesmíte nechat samotné – přeci jen, nejsou to roboti a nemůžeme předvídat, co by se mohlo stát.
Myslím, že na rase to nezáleží, pokud budete důslední a budete tibetka cvičit.
Nemusíte se ničeho bát … tibetka si klidně poříďte, ale koukejte se mu věnovat! =)

Šance, že si zvyknou, tam je, ale přeci jen bych to nepřeceňovala a budou-li společně, hlídala je.
Tibetský španěl je pes s velkou osobností, tedy nesnadný na výcvik a výchovu, ale pokud vím, nemá lovecké pudy.

Měli jsme sibiřského husky, lovil vše od myší až po koně, na kontě měl nepočítaně slepic, koček, kachen, dokonce lišku (vběhla nám do zahrady) a kapra! Nedal si vysvětlit nic už jako čtyřměsíční štěně – to zvládl první slepici. Prostě měl nepřekonatelné volání divočiny, to tahle rasa má v povaze.

Nyní máme zlatou retrívřici, spí v boudě s naší kočkou (a to jsme dávali dohromady tříletého psa a půlroční kočku!) a slepice prohnala jednou, pak pochopila, že z toho fakt nemám radost. Radši ji ale mezi slepice nepouštíme. Co kdyby…

my máme morče a s tím se naše štěně seznámilo a spřátelilo, tak myslím, že když to bude štěně, tak to bude dobré…