„Ti, kteří jsou dole, dívají se nahoru. Kam se dívají ti nahoře?“ Jak odpovíte spisovateli Karlu Poláčkovi?

Odpoveď byla označena jako užitečná

2. Nebo je to docela jinak?

Ti, kteří jsou dole odjakživa dobře vědí, že jen samotný pohled nahoru může být životu nebezpečný. Dívat se panstvu na špičky bot /spodinou nablýskaných/ je povoleno…
Drzost pozvednout zrak nahoru končí v lepším případě tvrdým dopadem na matičku zemi, v horším i nějaký ten metr pod ní…

• – – – – – – – – – –

„Ti nahoře zacházejí s lidmi jako s měnou: určí jim hodnotu podle libosti, a člověk je donucen brát je na vědomí podle jejich kurzu a ne podle jejich skutečné hodnoty.“
F. Rochefoucauld

Podle mé úvahy je 2. správně. Ti, co jsou dole se spíš dívají pod nohy, aby si znova nanabili hubu. Takříkajíc drží se při zemi. Ti nahoře (politikové, snílci,podvodníci) s hlavou v oblacích, si ani nevšimnou, že šlápli do kravince. V tom nejhorším případě si ještě libují, jaká to byla skvělá jízda.

Ti „nahoře“ se dívají sami na sebe a často na ty dole svrchu!
😁

Může platit a i b, ale v dnešní době si myslím, že většina z nich se dívají dolů na ty kteří se teprve derou nahoru, aby ho náhodou z toho vrcholu nesesadili.

Horolezci by vám povedali, pri lezení pozorne vyberajte úchyty a opory, ktorým zverujete svoj život, ľahká cesta hore môže končiť rýchlym pádom.

1 – Tí rozumnejší po dosiahnutí vrcholu, po chvíľke pobytu na najvyššom bode svojej púte, použijú bezpečnú cestu dole, aby ich nezastihla „tma“ počas lezenia.
2 – Pri lete do výšav majte so sebou padák, bez neho pád do hlbín končieva katastrofou.
3 – Pohľad z výšok do diaľav býva nádherný, mraky ale často zakrývajú priepať pod nami.
4 – Pri výstupe do výšok ľudia na zemi sa nášmu pohľadu vzďalujú a zmenšujú sa nám až do neviditeľnosti. Svet sa dostáva do dvoch dimenzií:
ľudia na palube nášho lietadla a tí neviditeľní ľudia, kdesi hlboko pod nami.
Všetci ľudia sú si rovní… aj keď oči tvrdia iné.
Pravdu zistíme po návrate na zem.

Upravil/a: led

Souhlasím s úvahou č. 2. ;)

Ze společenského hlediska přichází v úvahu i možnost, že existují pozice z nich se na rozdíl od h.vna padá směrem nahoru.
Nazíráno po stránce fyzikální pak platí, že díky gravitaci v podstatě z naší matičky Země visíme za nohy a nekoukáme nahoru, ale vyděšeně zíráme do nedozírných hlubin vesmíru.