Nemohu se zbavit dojmu, že když si poslechnu nějaké starší nahrávky z 60. – 80. let, tak i při tehdejší úrovni zvukové aparatury a možnostech – méně mikrofonů, hudba šlape a vokály jsou nádherné. Třeba Beatles, nebo Bob Frídl, Martha a Tena. Dnešní hudba, strojově přesný automatický bubeník. Hudba upravená digitálně. Proč se nám zdá taková hudba nepřirozená a například cimbálovka přirozená, pokud beru v úvahu, že každý hraje ve stejném taktu i rytmu?
Zajímavá 0 před 3662 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Uvedené interprety sice neposlouchám, ale souhlasím. Současné nahrávky mají na můj vkus příliš „vyčištěný“ a „neosobní“ zvuk. Nejraději poslouchám hudbu z vinylových desek na elektronkovém zesilovači. Stejná nahrávka z CD na tranzistorové aparatuře má subjektivně horší zvuk.
0 Nominace Nahlásit |
Souhlasím: nepřirozená a neosobní.
Ze starších nahrávek cítím, že si hraní/zpěv všichni užili.
Dnešní nahrávky mi přijdou „sterilní“.
0
před 3662 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek