Nyní v práci mě mistr přehodil na noční. Sice mi říkal, že to bude
jen na dohodu, a po 14ti dnech se uvidí. Nic takového, všecko to byla jen
zástěrka, aby mě tam za každou cenu chtěl dohodit. Nyní, kolega bude mít
měsíc dovolenou a já mám pocit, že tu práci sám nezvládnu tam. Ono to na
první pohled není nijak složitý: člověk dá se říci kontroluje chleba,
jeho počet, dělá droždí, kvas atd atd, problém je však u mě.
Předtim jsem dělal s jedným pecákem a už mě toho prostě mnoho naučil,
jel jsem i několik dní sám a zvládal jsem to. Ale trvalo mi nějakou dobu
pochytit všecko, abych to zvládl. Teď navíc mě limituje čas a né
veškeré detaily jsem si osvojil, jsem pomalejší a dost často panikařim a
hodně se stresuju. Mám i problémy se spánkem a pochybuju o sobě, když
něco v práci podělám. Nejsem moc šikovnej, závidim jinejm pracovníkům,
co uměj improvizovat a v nejhoršim si poradit. Já ve spoustě věcech nemám
jasno. Zažil si tohle taky někdo? Jak se poprat s tim panikařením, tlakem
mistrů či se stresem?
Zajímavá 0 před 2837 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Zkušenost dělá jistotu. Jde jen o to pamatovat si postupy, zvyky, vychytávky a není hřích se občas na něco zeptat. Ze spánkem to je jiný, ten neošidíš, neukecáš, ale zvyknout se dá. Mě to v mládí trvalo 2měsíce než jsem si na noční zvykl.
0 Nominace Nahlásit |
Neměj strach, vše se jednou poddá. Každý se musí, většinou, v životě stále a hodně učit. „Žádný učený z nebe nespadl“. A že o sobě pochybuješ je naprosto normální. Lidé, kteří o sobě NIKDY nepochybují mají nakročeno k průšvihu. Pochybování o sobě samém je vítaná reflexe, která nás je schopna včas varovat před neuváženým, nebo špatným rozhodnutím a jednáním. Pochopitelně to ale vyvolává určitý stres a ten zase problémy s tím spaním. To už jsou zase fyziologické reakce. Ten už ale je nutno zvládat zase tím, že si sebevědomí zvyšuješ tím učením a od stresu si pomáháš sebepřesvědčením, že nakonec přece jenom vše zvládneš. A na to spaní může mít i velký vliv „nabourání“ denního režimu, přechodem na noční práci. Než se takové změně člověk přizpůsobí, trvá to dýl. A znám lidi, kteří museli dokonce takovou práci ukončit, protože se nebyli schopni, takové radikální změně, vůbec přizpůsobit. Co se týká toho, že máš obavy z toho, že něco poděláš, opět platí, že nic nezkazí akorát ten, kdo nic nedělá. Také se mi v životě pár věcí nepodařilo. A nakonec, někdy pomůže i to lidové „pokud nejde o život, jde o ňovňo!“:-)
0 Nominace Nahlásit |
Je k tomu třeba přistupovat jako k dobrodružství. Já jsem taky na
svojí pozici neměl nikoho, kdo by mi stál za zadkem, a taky to podle toho ze
začátku vypadalo. Byl jsem nucen riskovat, objevovat nové nebo staronové
postupy, poradit si sám, když nebyl nikdo, kdo by mi poradil. A taky jsem se
někdy v noci budil a nemohl spát. Nakonec se nikdy nic extra vážného
nestalo a já myslím, že dneska po pár letech mám díky tomu daleko víc
sebejistoty, než kdybych od začátku měl nějakého osobního hlídače.
Dokonce myslím, že mám někdy odvahu rušit některé zaběhlé, ale
v podstatě zbytečné postupy takové to: „vždycky se to takhle dělalo,
i když nikdo neví proč“.
Jak se říká, nejlíp se naučíš plavat, když tě hodí do vody. Ber to
jako dobrodružství a koukej, aby ses neutopil. 😉
0 Nominace Nahlásit |
Začátky jsou těžké, na vše si zvykneš, i na noční směny. Chybí ti sebevědomí, bojíš se, že práci nezvládneš. Pamatuj, že Nic není nemožné. Záleží jenom na tom, jak se k „Nemožnému“ člověk postaví, je to jenom výzva!!!, není to fakt, stačí si jenom věřit:-)