Stává se často, že člověk celý život hledá něco, co stejně nenajde?

Představ si to tak, že tě zítra navštíví mimozemšťan a ten bude vypadat všelijak, jen ne jako člověk. A ty se nepolekáš a proto se i domluvíte (těžká sci-fi). No a on ti bude tvrdit, že kdysi byl člověkem jako ty a že tvou podobu měli jeho předci zhruba před sto miliony lety. Než odtud zmizeli, aby zde uvolnili prostor pro dinosaury.

Takže, člověk v podstatě nic jiného ani nedělá, však vše je zde (bohužel pro něj) jen o vývoji (pokud na př. stavení s pokojíčkem, který jsi dosavad celoživotně miloval je zbořeno, cosi v tobě se změní, zároveň tedy své dosavadní já už nikdy a nikde nenajdeš 🤷‍♂️, hledat můžeš jak chceš a taky budeš).

Prý vše ztracené se zase všechno vrátí teprve v černé díře, pomocí singularity (co zde přijde, to zde je tak, jak to sem přišlo a to vše v jednu chvíli, nezávisle na žádném čase) 💁‍♂️

Upravil/a: zjentek