Stáří – to je moudrost sama. Ano?

Ne, je to různé kus od kusu. Slovy klasika: „Se stářím přichází moudrost, ale někdy přichází stáří samo.“ K moudrosti je třeba se propracovat a na to je třeba času. Já jsem se sám dopustil následující myšlenky: „Když je člověk mladej, tak je blbej. A když už není blbej, je zase starej.“ Ale taky nemá obecnou platnost. Existují výjimky, ale zase každá výjimka potvrzuje pravidlo. A teď se v tom vyznej. Ještě jedno tvrzení je důležité: „90% moudrosti je být moudrý včas.“ „Potom“ už je ti ta moudrost tak nějak h… platná.

Ne, kdo byl blbec jako mladej, bude blbec i jako starej

Pravda to být nemusí, někdo umře hlúpý.

MALÝ VYROSTE
OŽRALÝ SA VYSPÍ
NEMOCNÝ SE UZDRAVÍ

Ale blbec zůstane vždy blbcem!

Nesouhlasím s králem opic. Pokud se blbec bude neustále vzdělávat, tak může být chytřejší. Může pak být i nadprůměrně chytrý.

Co se týče otázky, tak starý člověk je moudrý, pokud se věnuje celoživotnímu vzdělávání a netrpí demencí.

Stáří dosáhne moudrosti, dojde k přesvědčení, že život člověka nebyl marný, že byl smysluplný, že ho nepromarnil. Člověk od mládí postupně tak nějak „moudří“, nabývá zkušenosti, znalosti. Bohužel se v dnešní době často snaží starší lidé místo toho, aby předávali svou „moudrost“ mladším, spíše se jim vyrovnat. „Kult mládí“ vlastně přebíjí kult moudrosti. 🙂

Hm… ale taky to má svý věkový hranice!

… starší jsou většinou zkušenější, což ještě neznamená, že moudřejší …