Stalo se vam nekdy,ze jste v cizine potkali čechy,co si mysleli, ze jim nerozumite?

To já když jsem žila v Lucernu, tak jsme šli s kamarádkou po městě a nějaký postarší pán, nás zval na kávu (samozřejmě německy) a já jsem mojí kamarádce řekla „já s tím dědkem nikam nejdu.“ On na nás vyvalil oči a řekl „vy jste Češky?“ Úplně zapomněl, že jsem ho otitulovala dědkem, na kávu jsme pak šli, a zůstali jsme dodnes kmoši. Jsou to situace někdy úsměvné a někdy spíš trapné.

Ve vlaku do Moskvy k nám /ke mně a manželovi/ přišel kluk a spustil na nás postupně několika jazyky, zírali jsme na něj, pak jsem řekla: „My ti ale vůbec nerozumíme.“ A on: „Jé, vy jste Češi?“ Skamarádili jsme se. Bohužel nemám na něj žádný kontakt.
A druhá zajímavá příhoda se nám stala v Mongolsku, když jsme seděli na tribuně stadionu /při slavnostním zakončení Naadamu/ a najednou na nás zezadu někdo promluvil úplně čistě česky, jenže my se otočili a tam žádnej běloch, jen Mongolové. Nechápali jsme. Tak perfektní čistou češtinou na nás opravdu mluvil Mongol a dokonce se ukázalo, že v Čr žije ve stejném městě jako my. Svět je malej.

Ne, ale všiml jsem si jevu, že když potkáte v cizině neznámé Čechy, tak se spolu bavíte jak nejlepší kámoši.
Přitom v Čechách, kdyby jste se potkali, tak sebe ani nezavadíte.

Stalo ale nebylo to vůbec vtipný.

Ano na severu Německa ve Frísku. Do restaurace vešli dva opilí Češi a dost vulgárně komentovali práci slečny za barem. Protože to byla naše kamarádka tak jsme se do toho vložili a česky jak slovně tak ručně jsme je poslali do pr… Byli to zedníci z Rýmařova. nikdy už do toho lokálu nezavítali. Teda po ten rok co jsem tam dělal.