Žít naplno si vysvětluji jako žít spokojeným životem, který mě naplňuje. Kdybych denně okopávala záhony a starala se jen o zahradu, a byla bych šťastná, nemusí mě zajímat, co všechno se děje kolem. K čemu, pokud stejně ovlivním jen tu zahradu.

Myslím že to závisí na tom zda je okolní dění přímo závislé na tom co považujeme za žití naplno, ne každý má rád společnost a cítí se v ní dobře

S Londonem souhlasím, ale ne v tak vehementní formě. Kdybych se měl zajímat skutečně o VŠE, co se kolem děje, tak se zblázním. Jistá míra sociální okoralosti je v zájmu vlastního duševního zdraví nutná.

Souhlasím s ním plně. Každý si sám musí stahovit o které věci bude nutné se zajímat do posledního detailu, o které jen velmi povrchně. Stejně tak každý to bude mít troch jinak. Každý má jiné možnosti, plána a jiné sny. Kdo si toto vše umí srovnat žije a bude žít šťastně bez ohledu na věk a právě probíhající životní etapu.

Zrovna dnes jsem dostal e-mail s odkazem Charlieho Chaplina:
„Chaplin zemřel ve věku 88 let. Zanechal nám 4 odkazy
(1) Na tomto světě není nic věčné, ani naše problémy
(2) Rád chodím v dešti, protože nikdo nevidí mé slzy.
(3) Nejpromrhanějším dnem v životě je den, kdy se nesměju.
(4) Šest nejlepších lékařů na světě
1. Slunce 2. Odpočinek 3. Trénink 4. Zdravá strava 5. Sebeúcta 6. Přátelé!
Udržujte je ve všech etapách života a užijte si zdravý život …
Pokud se podíváte na Měsíc, uvidíte Boží krásu.
Pokud se podíváte na Slunce, uvidíte Boží moc.
Pokud se podíváte do zrcadla, uvidíte nejlepší Boží stvoření.
Tak tomu věřte.
Všichni jsme turisté, Bůh je náš cestovní agent, který má pro nás
jízdní řády, rezervace a cíle …
Důvěřujte mu a užívejte si Život.
"Život je jen cesta“.
Žijte dnes! …
Charlie Chaplin“
Takže souhlasím a z odkazu Ch.Chaplina se mi nejvíc líbí odkaz č.4

Upravil/a: paul1

Lidi toho nakecají…

Zajímat se nestačí. To bych se mohl zajímat o všechno možné a přitom nevystrčit nohu z obydlí. Důležité je byt aktivní.

Takže platí jen částečně.

Ano, platí. Mám příklad:

Byla „většina“ a ta se od nepaměti chodila bavit- sportovat, tancovat, kulturně vyžívat, nebo třeba jen tak posedět, jednoduše žít. Dále byl „jeden“ a ten je při tom všem po celý ten dlouhý čas „jejich života“ pozoroval- zpovzdálí, v různých přestrojeních, tajným sledováním, taky na internetu, po večerech přes okna… Pocelý ten čas si dělal vlastní obrázky a skládal si vlastní skládanku života.

Nikdo z většiny mu na to nikdy nepřišel. Čas běžel všem stejně, ale…

IMHO naplno žil právě tento „jeden“, čili souhlasím s radou J. Londona. (;