Souhlasíte s rčením „kdo nic nedělá, nic nezkazí“?

elkon: A ti herci nic nedělají, nebo co?

Napsal jsem to srozumitelně.

Elkon, výjimečně souhlas. Hrát na někoho habaďůru, něco hrát, prostě a jednoduše jen tak HRÁT je životní styl, není to práce! Zpravidla je to také útěk z/od reality, stejně tak pro diváky/sledující. Někdo žije způsobem, kdy od narození do smrti poslouchá od okolí jen „na co si to hraješ“. Jiný je tvrdě vržen do reality a od okolí plného obecenstva/diváků poslouchá jen „na co si to hraješ“. To, jací sami jsme, se odvíjí čistě od toho, kde stojíme. A i kdyby to bylo nakrásně divadlo, není to práce. „Hraní“ není práce!

zjentek, ste na veľkom omyle! Hrať na javisku v páľave reflektorov pred divákmi s vyvalenými očami nie je žiadna sranda. To nehovorím o množstve textu, ktorý sa herec naučí, pritom si na javisku strážiť aj charakter, slová, city predstavovanej postavy, pritom nedať najavo svoje skutočné city a únavu. Ich pracovná doba sa skladá z domácej prípravy fyzického cvičenia a drvenia textov pritom si nemôže dovoliť prísť do práce nepripravený, skúšky na javisku a na maximálny výkon na predstavení. Nehovoriac, ak chytí „okno“ buď on, alebo niektorý kolega, musí rýchlo zaimprovizovať, aby divák nič nepoznal. Pritom nesmie dať najavo svoje bolesti, alebo domáci problém napríklad s pubertálnou dcérou. Smiať sa, radovať, aj keď prežíva bôľ zo smrti blízkeho. Kto to nezažil, ťažko pochopí… Vyskúšajte si to a už nikdy viac nepoviete: „i kdyby to bylo nakrásně divadlo, není to práce. „Hraní“ není práce!“ Najťažšie je to práve na javisku, kde nemôže povedať: „prestávka, musím si oddýchnuť“. Tam, keď sa povie „Štart“ „začne platiť heslo: "city a vlastný život bokom, divák čaká…“