Souhlasíte s myšlenkou, že štěstí přeje připraveným. Nemají štěstí i ti, kteří jdou do toho často „po hlavě“?

Rozhodně štěstí přeje připraveným, ale vždycky je za tím tvrdá dřina. Takže za štěstí by se to ani nemuselo považovat, jen za výsledek cílevědomé práce.. Samozřejmě mohou mít štěstí i úplně obyčejní tupouni, podle hesla „když se štěstí unaví, i na vola sedne“.

Upravil/a: Kepler

To není odvaha, ale právě to štěstí.

Vytáhnout si jednu otázku z třiceti a dostat za jedna, když jsi se všechny naučil, není štěstí. Štěstí je dostat za jedna z vytažené otázky, pokud jsi byl připraven pouze na pět z těch třiceti.
Pár dní sleduji AZ-kvíz, kde opakovaně exceluje nějaký Václav. Ale neřekl bych, že je mu u bankomatu štěstí příliš nakloněno.
Takže bych řekl, že dost často mají kliku spíš ti, co to s přípravou moc nepřehánějí.

I váhaví lidé, co jednají s rozmyslem, se občas rozhodnou opravdu srdcem a proti jejich zvyklostem rychle. Za sebe mohu říct, že to byla jedna z nejlepších rozhodnutí mého života. 🙂

Lépe to vyjadřuje „Štěstí přeje odvážným.“ Štěstěna totiž vyjde člověku vstříc, když on sám vyjde něčemu naproti. Když se do něčeho pustí, začne. Když se totiž nikdo o nic nesnaží, tak taky nemůže mít štěstí, je to velmi nepravděpodobné. A pak si ještě stěžuje, že ho stíhá jen neštěstí.
Když už se člověk do něčeho pustí, myslí to vážně, tak je pak líp obeznámen se situací, vidí víc možností, víc řešení. A okolnosti skutečně mohou jít v jeho prospěch. Možná je to zákon přitažlivosti nebo něco jiného, ale skutečně štěstí přeje víc těm odvážným, kteří se o něco pokoušejí.