Snesou se dva kocouři v jednom bytě nebo záleží na povaze kocourů?

Kocouři, zejména kastrovaní jsou prý mazlivější a klidnější, lenivější, než kočičky. 😉
Většinou se snesou dobře. Začátky jsou horší. Zvyknou si. Jeden je „vedoucí“. Je dobré, aby měl každý, co potřebuje (misky, police na zd…i).
Malé, nové kotě (zpočátku ustrašené, pak hravé, dorážející), mívají lidé nějaký čas odděleně. Časem se obvykle tolerují a zvyknou si na sebe.

Snesou se dva kocouři v jednom bytě záleží na řadě faktorů, nejen na povaze kocourů, ale také na jejich věku, zdraví a zvyklosti na jiné kočky. Kastrovaný kocour může být klidnější a méně teritoriální, což by mohlo zjednodušit soužití s jiným kocourem.

Pokud chcete pořídit kotě, může být dobré rozvažovat, zda by starší kocour mohl být agresivní nebo nepřátelský vůči mladému kotěti. Někdy může být starší kočka ochotnější přijmout mladší kotě než jinou dospělou kočku.

Kombinace kočky a kocoura může být také úspěšná, ale stále záleží na individuálních kočkách. Někteří kocouři mohou být agresivní nebo dominantní vůči kočkám, zatímco jiní se s nimi mohou velmi dobře snášet.

Důležité je také mít na paměti, že při přidání nové kočky do domácnosti je důležité postupovat pomalu a dát oběma kočkám dostatek času na vzájemné seznámení. To může zahrnovat izolaci nové kočky na nějakou dobu a postupné představování za pomocí čichových signálů, než dochází k přímému kontaktu.

Snesou, ale záleží na okolnostech a zbytek je jen o převyknutí si. Tj. musí se adaptovat. Zpočátku je musíš hlídat (aby se třeba neporvali) a nechat je se postupně „sčuchnout“. To v případě pokud jde o dva cizí a už dospělé (starší) kocoury (anebo jeden dospělý, druhý cizí kotě).
Když se jedná o sourozence anebo koucouří tatík a synek, tak není problém. A když jsou zpolu od mala (i cizí) dva kocouři, tak si taky sami a automaticky snadno a rychle zvyknou a neměl by to být problém.

Takže snesou – a ani nemusí být kastrovaní. Ale osobně zastávám názor, že kočky (a už vůbec né psi) do bytu neptaří – ani na stálo/trvalo do domu. Kočky potřebují venek, svobodu, přírodu,.. Spousta (né všechny, ale dost) takových domácích koček psotupně degeneruje, tlostnou, ztrácí své instinkty, trpí nemocemi, atd. (Než u jedinců je to lépe vidět přes generace, které jsou „takto“ chovány od narození a právě přes několik generací). Záleží taky na podmínkách – zařízení pro kočky, přístupu majitelů a způsobu života v těch uzavřených prostorách.

Upravil/a: Disraeli

V bytě většinou jo, protože v bytě 1. máš kocoury vykastrované a 2. nemáš kočky. Oni maj teritorium ten byt, a tak nějak se spolu naučí fungovat.

Jak píše Disraeli, ono taky záleží, co to jsou za kocouři, jestli je jeden starý, druhý mladý, nebo to máš z jednoho vrhu, jedno s druhým. Žádný universální návod neexistuje, prostě musíš vnímat.

Ale dva nevykastrovaní kocouři, dospělí, u baráku je peklo, většinou. No, oni jak mají ten teritoriální pud, tak se budou rvát, a to dost fest. 🤷🏽‍♀️

Jak píše ChatGPT, záleží na povaze.
Kastrované kočky bývají méně temperamentní. Co se týká těch našich dvou, tak na ty kastrace zjevně neměla vliv 😁 Ty sourozenecké bitky, co občas sleduju u nás doma, a to jsou stejně staří, kocour a kočka! Jinak se snáší celkem dobře. Starší kočka lépe snese nové kotě než starší kocour. Ten vnímá nového „spolubydlícího“ jako narušitele teritoria a umí to dát celkem dobře najevo. Plemeno v tom taky hraje významnou roli. Některá plemena jsou vyloženě gaučáci, jiné lovci.