Smáli jste se někdy tak, že jste měli vy nebo okolí obavy o své zdraví? Jedno jestli fyzické či psychické.

Po operaci na chirugii jsme ležely 3 na pokoji a probíraly, co se dalo.

Zjistily jsem, že máme jednoho společného známého a některá z nás začala vyprávět jeho legrační „úlety“. Smály jsme, jenže za zašité břicho jsme se nemohly popadnout.

Musely jsme zatnout zuby, vzpomínám si, .že jsme vydávaly jen jakési skřeky, protože břicho bolelo, horší kdyby praskly stehy. Smích neléčil, ale veselá mysl snad ano.

Dokonce se přišla na nás podívat sestřička, co se děje, že takový jekot dlouho neslyšela.

Bylo to před velikonočními svátky, takže jsme si v nemocnici všechny pobyly déle. Připadala jsem si jako „na dovolené“..

Když jsem ležela na neurologii s kapačkami, nikomu nám do smíchu nebylo.

Upravil/a: annas

Ani fyzické, tím méně psychické, zdraví smíchem (jsi-li jinak zdráv) řehotem neohrozíš…
😉
Ale jednou jsem měl při smíchu trochu obavy ohledně postihu ´nadřízeným´ – a jo, oprávněně…
Ředitelská důtka za ´zešměšnění pedagoga´…
😉
Naštěstí mám takové ´starosti´ už dlouho za sebou – a to i pokud jde o mé děti…
😉

Ano. Moje okolí si to už dokonce myslelo několikrát, že nejsem úplně v pořádku, a to nemluvím jen o lidech.

Ještě dnes mě bolí břicho ze smíchu a při povídání o tom s kolegou mi ten řekne, prosímtě nech toho :D
Bývalého kolegu požádala jedna paní, jestli by ji neskácel jabloň na zahradě. No bez problémů říkal. Jednoho dne se do toho pustil a ještě jí to tzv. nametroval. Pani mu donesla pívo za ochotu a nechala mu i nametrované dřevo. Asi druhý den nás potkala a říká, že pokácel místo jabloně švestku a ona chudák loni poprvé rodila. Ale vzala to v pohodě.
No my se tomu smějem ještě dnes, ale poprvé jsme brečeli smíchy, břicha nás bolela.
Ano, mohlo to být naposledy, co jsme se smáli, protože jsme nedokázali přestat a vše nás smíchy bolelo.