Slapani rizku – na Morave.

Dobytek se kdysi krmil řepnými řízky,které vznikaly jako odpad při výrobě cukru v cukrovarech.Tato odpadní hmota, se pak ve velkém množství rozvážela na vlečkách traktorů a krmili s ní dobytek v JZD.
Pakliže se jedná o tyhle řízky,nešlapal jsem je,dokonce nevím ani jak se jim říkalo.
Vím ale,že uvedená hmota poměrně dost nelibě zaváněla.Řekl bych,že přímo smrděla.
Dobytku asi libě.

Také patřím k pamětníkům. Řízky, které se dovezly z cukrovaru, se prokládaly okrajky řepy. Kdo měl dobré nohy, nazul holínky a šlapal. Masa byla teplá, příjemmně prohřála nohy. Čerstvá nezapáchala. Ale až když zkvasila, tekutina, která vytékala, moc libě nevoněla. Ale dobře zkvašená směs dobytku nevadila. Dnes se silážuje kukuřice, samozřejmě za pomocí techniky.

Ano a byla při tom docela velká legrace.„Vyfa­sovali“ jsme holínky(kdo neměl),a pak už to bylo jako když se šlape zelí , ale ve velkém.Podmínkou bylo vytěsnit všechen vzduch aby řízky nehnily a naopak došlo k jejich kvašení.Vše se pak zakrylo plachtou a případně , což bylo lepší pro kvalitu , zasypalo.Později místo lidí přišly např. malé buldozery , ty si to nejen rozhrnuly ale i pásy pěkně udusaly.No a končit by se dalo u silážních jam , ale ty asi ještě pamatujete.Ko­neckonců , ty jsou ještě i dnes.

Nikdy jsem nic takového FOGU nedělala jenom jsme vždy doma šlapali zelí ve velkém sudu.

Zeli to bych si dal mňam.