že na VŠ bude mít „vyučovací hodina“ 90min, tak ať je rád, že má ty lekce v kuse zatím jen takhle krátké a neremcá 🙂. Sám může vývoji jazyka správným směrem napomoci tak, že termín „školní hodina“ používat nebude a místo něj vždy zmíní třeba jen „lekci“ …

Příčina je na první pohled zjevná. Jazyk není nic exaktního, velmi zmateně se vyvíjí a přizpůsobuje měnícím se okolnostem, bývá tak z velké části definován mnohdy už zaniklými zvyklostmi či značně posunutým chápáním významu. Síla zvyku zkrátka velmi často vítězí nad jakousi objektivní správností.

Upravil/a: anonym

Desetiletý chlapec určitě ví, že jsou slova, která mají různý význam a že 45 minut má vyučovací hodina. Mohli bychom najít další významy slova hodina.

Test je ukázkou toho, co se člověk ve škole učí a prakticky nikdy v životě nepotřebuje.

Se školou jsem neměl problém, ale v oblibě jsem ji neměl. Zdržovala od toho, co jsem chtěl dělat.

Upravil/a: Hlada

Chlapci bych vysvětlil k čemu jsou přestávky a proč při vyučování upadá pozornost. V testech jsem kupodivu na ZŠ dopadl jen chvalitebně, na SŠ výborně. Opravdu to není žádná sranda. Do školy jsem chodil rád, protože jsem miloval jednu spolužačku. Fotr z ničeho nic začal chodit na třídní schůzky, protože se mu líbila naše třídní učitelka.

Doba byla takto stanovena už za dob Marie Terezie po dohodě s odborníky. Neni to jen z důvodů pozornosti, ale i z důvodů výdrže při čurání Když k hodině s učením přidáme přestávky, dostaneme se téměř ve všech třídách na celé hodiny.Pokud by jsme se zeptali žáků, výsledek by byl, že většina by si přála ještě kratší vyučovací hodinu.

1. Podle testů by to do páté třídy ještě šlo. Potom už nastávají problémy a bohapusté odhady.
2. Mnohé ano, jak příjemné a veselé, až po ty z opačné strany.

Po vzoru vati bych na blížícího se haranta upřel zamračený kukuč, což spolehlivě odradí většinu od jakýchkoliv dalších akcí (malé děti se někdy i rozpláčí). ;) Pokud by to nepomohlo, nezbylo by mi nic jiného, než vysvětlovat (xmrti nerad diskutuji s malými dětmi „A próóóč, a próóóč?“ – nemá to konce). :(

Testík jsem nezvládl, podělal jsem „Marshallův plán“ (zaměnil jsem ukvapeně rok jeho vyhlášení (1947) s rokem jeho schválení Kongresem). NJN, stárnu a blbnu. :(

Do školy jsem chodil rád, ovšem ze školy jsem často chodil se smíšenými pocity. Bylo fajn, že „už to mám za sebou, teď se bude řádit“, ale nezřídka jsem nosil všelijaké „přípisy a komentáře“ učitelů k mému chování, což v konečném důsledku vedlo k tomu, že vatiho opasek nezahálel. :D :D Ale byla to krásná doba, rád vzpomínám. :)

Je to ideální doba soustředění. Občas je člověk unavený už po 30 min intenzivního učení a potřebuje pauzu, jelikož žáci nedávaj pozor tak 45 :D