Šestileté dítě nechat vyhrát, nebo prohrát?

Obojí. Nechat vyhrát, aby mělo radost ze hry, ale také nechat prohrát, aby se naučilo také přijímat neúspěch.
Ne vždy se všechno podaří. Nebude zklamané neúspěchem :)

Přesně tak, chce to vyvážit. Taky je možná varianta, že maminka prohraje, tatínek ho rozseká. 🙂

A co hrát takovou hru, kde síly budou vyrovnány, tedy nepůjde nechat vyhrát či prohrát, bude to skutečná hra?

Pokud bude dítě prohrávat, nechat prohrát. Příště zase možná vyhraje. Pokaždé se nevyhrává ! Myslím si, že je vhodné, aby dítě vědělo, že jsou dvě možnosti : vyhrát nebo prohrát a je to jen hra. 🙂

Souhlas s Aleshem. S maminkou se může uklidnit tím, že zaručeně vyhraje. Tatínek bude představovat výzvu k dalším pokusům. Ale i tatínek mu musí občas dát šanci.
Prostě, maminka je přístav lásky a bezpečí a tatínek je školitel pro nástrahy života.

Nenechat vyhrát.

Přestože se zdánlivě myšlence
„nekazit dítěti radost ze hry“
nedá moc vyčítat, je to podvod.

Děti nejsou hloupé, i šestileté dítě brzy pozná,
že si výhru nezasloužilo, že jej rodiče
„nechali vyhrát“. A bude po radosti …

Takže z výchovného/pe­dagogického
hlediska to nepovažuji za vhodné.

Lepší je s dítětem hru rozebrat,
probrat s ním různé možné strategie,
nechat je vytipovat,
k čemu která strategie povede.

V příští hře to může vyzkoušet
a třeba mu to pomůže k zasloužené výhře.

Určitě nehrát takovou hru, kde dítě zaručeně prohraje, ale pokud jde o hru kde jsou „síly“ vyrovnány (nebo je výhra náhodná) klidně nechat prohrát. 🙂