Schizotypní porucha osobnosti F21

Vztahovační podivíni a samotáři – lze je pochopit i respektovat, ale pokud mají být léčeni, nesmí lékař přijmout jejich skutečnost. Zařadit se do společnosti mohou, žije jí v nich mnoho. Pokud ale jejich problémy přerostou, je třeba nasadit medikaci.
Schizotypální porucha osobnosti je ve své podstatě výraznější schizoidní porucha osobnosti. Patří k ní „útěky“ ze sociálních situací, vlastní a zvláštní myšlenkový svět, tendence vztahovat všemožné okolní dění k vlastní osobě a nepraktičnost v běžném životě.

U pojmu schizotypální vidíme podobnost s pojmem schizofrenie, což je závažná duševní porucha charakterizovaná mimo jiné halucinacemi, bludy, vztahovačností a emoční plochostí. S jistým zjednodušením lze říct, že schizotypální porucha osobnosti je chronická slabá schizofrenie. U schizotypních lidí se halucinace vyskytují občas, zejména ve zvýšené zátěži, a jde spíš o pseudohalucinace (nepravé halucinace), protože člověk si vzápětí uvědomí, že nešlo o skutečný vjem.
Schizotyp se často vyjadřuje velmi zvláštním způsobem – rozvláčně, spletitě a pro běžného člověka jsou jeho sdělení obtížně chápatelná. Myšlení mívá magické – vysvětluje vztahy mezi jevy pomocí energií, kouzel, může věřit na tušení, telepatii, jasnozřivectví atd. 
Původ schizotypální osobnosti bude zčásti biologický, protože v příbuzenstvu schizotypů se někdy vyskytují schizofrenici; částečně hrají roli i faktory prostředí. Zdá se, že tito lidé mají potíže chápat běžné vztahy příčina-důsledek, takže některým jevům přiřazují zvláštní (magické) příčiny a obestírají je složitými vysvětleními (proto to zvláštní a spletité myšlení a mluva).
Více v odkazu.
http://www.so­len.sk/index.php?pa­ge=pdf_view&pdf_id=21­44&magazine_id=2