Rychla myslenka

Někdy slovo předběhne myšlenku. Nelze však vrátít. Mně osobně mrzí, když jednám zbrkle. Záleží na okolnostech. Dobří přátelé mě berou takovou, jaká jsem. Vědí, že nejde o záměr ublížit …
Doplňuji:
Oprava: mě

Upravil/a: annas

Záleží na konkrétních případech. A řekla bych, že dost i na konkrétní situaci. Resp. třeba když plácnu vědomě nějakou blbost, byť jsem ji myslela jinak, ale není podstatná, tak to nechávám být. Když jde o něco podstatnějšího, tak se to druhému pokusím vysvětlit, aby pochopil, že jsem to nemyslela tak, jak mi to vylítlo z pusy. 🙂

Jak kteří… Já třeba něco udělám a pak se týden trápím s tím, že to mohlo být jinak… Ale kámoška něco udělá, zjistí, že to mohla udělat lépe a řekne si: čas už nevrátím… a je jí to fuk 😉

Z následků je optimální se poučit.
Časem prostě omezíš rychlé soudy, zejména negativní a že otálet má také své zápory.
Že i když tě to mrzí uděláš to příště znova, takže je lepší jen si říct „aj“ a všimnout si kde jsem ztratila pozornost a proč.
Protože když pozornost udržíme tak můžeme být hodně rychlí a přitom nelitovat..tedy nedělat chyby.
I řídit se člověk učí pomalu a pozorně a jen když pozornost neztrácí tak se naučí a může být jak dobrý tak i rychlý řidič a rychlé reakce často zachrání život.

Neni nejlepší varianta rychleji mluvit než myslet. Slovo nejde vrátit.

To se mi stává.
A někdy mě to i mrzí hodně hodně dlouho.
Možná ani ne to , co jsem řekla, ale že jsem vše mohla vhodněji formulovat.