Říká se, že slova povzbuzují, příklady prý táhnou. Kdy je možné jít příkladem či dokonce ležet příkladem?

Téměř při každé bohulibé činnosti, při práci , sportu a podobně. U ležení je to složitější, snad jen pokud je potřeba uspat děti. I když um noha lidí je lepší když si lehnou, než by cokoli dělali. V tomto případě se ro ovšem dost obtížně odhaduje.

Jeden automechanik, co ležel pod autem říkal, že má práci tak rád, že si vedle ní i lehne.

Příkladem je možné jít kdykoliv. Hlavně v rodinách by to mělo platit. Chování rodičů děti bedlivě sledují, zvlášť při vypjatých situacích. Tak mne napadá, jací asi budou mladí Rusové až budou dospěli?

No, byly doby, kdy jsem si u žen DOST cenil „příkladného ležení“. S nohami pěkně „do praku“! ;) :D :D

Snad výjimečně. Vleže se totiž obecně blbě tahá (ve smyslu vléct), nebo jen malý kousek. Takže ani ležící příklady nemají velký tahací potenciál, leda ke špatnému. K dobrému je třeba vynaložit energii a sebezápor, i když i zde je riziko, že si vzor nebo následovníci něco popletou. \\ Ačkoliv příklady se normálně počítají, chodit příkladem mi připadá jako jezdit metrem (leda svinovacím). Ale abych napsal aspoň něco kloudného, tak nějaké ty příkladné ukázky:
>Ptá se pan Kalianko syna: „Co to bylo za kluka, co jsi s ním šel do školy?“ „To je spolužák, syn generála.“ „Z toho si vezmi příklad, tak malý a už syn generála!“
>Přijde chlapec ze školy a má špatnou známku z chování. Matka mu vyčítá: „Vem si příklad z táty! Toho za dobré chování pustí z kriminálu o dva měsíce dřív.”
>Kristus proměnil vodu ve víno. Vzorný učedník David Rath, poslanec a ‚vinař roku 2012‘, proměnil víno v peníze.