Říká se pravdu „bdíš“, nebo „díš“? A co to, k čertu, vůbec je? :D

Sloveso „dít“ mj. znamená i říkat nebo povídat: https://ssjc.uj­c.cas.cz/sear­ch.php?hledej=Hle­dat&heslo=d%C3%AD­ti&sti=EMPTY&whe­re=hesla&hsub­str=no

Díš je správně. Pokud bys řekl bdíš, tak bys o něm řekl, že nespí, ale je vzhůru.

Synonymem ke slovu „dít“ je říkat, říci, hovořit, či pravit.

Sloveso „bdít“ znamená nacházet se mimo spánek, ve stavu normálního vědomí, přenesený význam – bdít jako instrumentál – pak znamená trvale mít dohled, či povědomí, s cílem něco splnit nebo někoho před něčím ochránit.

Sloveso „dít“ se časuje, v singuláru, (já) dím, (ty) díš, (ona, či ono) dí.

Řekneš-li, tedy, někomu „pravdu díš“, je to Lauter to samé, jako bys mu říkal: „pravdu hovoříš“, „pravdu říkáš“ či třeba „pravdu pravíš“.

Řekneš-li pak někomu „pravdu bdíš“, pak mu říkáš (přeneseně, v instrumentálu) „pravdu dohlížíš“, nebo „pravdu chráníš“.

Nedokážu si představit, s kým bys se dnes reálně mohl bavit o tom, že „pravdu bdí“. To ano, kdybys se přenesl v čase a bavil ses s prvním DDR kosmonautem Janem z Husince, tak bys mu mohl říci, třeba, „v pravdě, mistře, bdíš pravdu!“, ovšem to bys se musel jinak oblomit v češtině, aby ti první DDR kosmonaut rozuměl.

Chybné není ani jedno, jen silně pochybuju, že užiješ-li sloveso „bdít“ v instrumentálu v tomto spojení, bude Ti dnes někdo rozumět. Je to neobvyklé.

Jak se správně používá ti již bylo zodpovězeno. Je zajímavé, že se slovesem dít kupodivu nelze utvořit významově budoucí čas (a to ani ve tvaru bude dít). Pro vyjádření budoucnosti se tak někdy užívalo dokonavé sloveso zdít (zdím, zdíš…). 😄
Zdroj: https://martin-ulbrich.cz/jazyk-a-literatura/jest-dis-obcovat-archaicka-slovesa-ktera-v-cestine-prezivaji-dodnes-2