Řešíte čas od času s někým situace, vzpomínky, které jste si nikdy nedokázali vysvětlit i přes fakt, že je to riskantní?

Řeším není to správné slovo. Víc se zabývám tím, kam se poděli někteří příbuzní, když jsem byla daleko. Potom se buď dozvím nebo nedozvím, kde žijí jejich potomci a rodiny. Dost mi vadí, když někdo, kdo je mi blízký, vůbec nerespektuje, že si nepamatuju něco z minulosti, když už od mládí nebydlím na stejné adrese. Zatímco ten dotyčný se v životě ani jednou nestěhoval! Soudí všechno jen podle sebe. To jsem pak ztracená.

Někdy mně k tomu přivedou soukromé, ale i školní fotografie, vzpomínky na spolužáky, učitele či příbuzné. Otec i matka byli nejmladší z několika sourozenců, takže všichni už opustili tento svět, děti bratranců a sestřenic už moc neznám, žijí bohužel nejvíc na západě Česka, několik z nich i na východním Slovensku. Neteř žije v Anglii. její otec, můj bratr ani jeho manželka už rovněž nežijí,.

Ale pro nové známé, i když už nejsou příbuzní, nezapomínám na staré známé.

Upravil/a: annas

A PRÁVĚ KDYŽ JE TO RISKANTNÍ, tak to začnu řešit! Jinak je to o ničem 🤷‍♂️