Řemeslo se předávalo z otce na syna.

Máme v rodině povolání, které je už ve třetí generaci – nejstarší člen byl požárníkem (dnes hasičem) v továrně, prostřední je hasičem z povolání, nejmladší rovněž hasičem, zatím dobrovolným. Až vystuduje, chce se stát též profesionálním hasičem.

Řemeslo ne, ale koníčka. Můj dědeček koncem 19. stol. začal pro zálibu pěstovat růže. Můj otec měl velikou školku růží, než mu ji bolševici zlikvidovali. Já mám růžovou zahradu, opět jako koníčka.

Nemáme. A tak troch mne to i mrzí.Nepoznal jsem žádného svého dědu. Otcovo řemeslo jsem se naučil, i když sám mám uplně jiné.
Rodům, v kterých se nějaké řemeslo opakuje několik generací lze jen závidět / závist myslím v tom dobrém slova smyslu /

Bratr se živí stejným řemeslem co otec a strýc.Ostatní jsme nad tím ohrnovali nos,dnes se ukázalo,že to byla blbost a že toto řemeslo bude mít budoucnost vždy a má zlaté dno.Potravinář­ství.Já jsem jako asi jediný odbočil úplně jiným směrem,bohužel mne to dnes neuživí.