Prožili bychom náš život ještě jednou (a pozpátku), kdyby se vesmír náhle místo rozpínání začal smršťovat?

Ne, tak jednoduché to není. Aby „to fungovalo“, musel bys nejen otočit čas, ale i vyměnit hmotu za antihmotou, pravé za levé, prostě dodržet CPT symetrii. Ale pouhým přechodem vesmíru z expanze do kontrakce bys nejspíš ani „neotočil“ čas, protože ten je závislý na fundamentálnějších dějích. Samotná problematika šipky času je velice zajímavá, nedávno se zde o tom diskutovalo. 🙂

Ne, je to nesmysl

Ako vzor vývoja si pozrite napríklad človeka:
narodí sa ako malý, postupom času rastie, mohutnie. na vrchole svojich síl začína „pomalý prechod k zániku“, čo sa prejavuje aj strácaním síl a postupným (niekedy nebadaným) zmršťovaním sa. Ale nikdy nemladne, len stárne.

Toóriu, ktorú opisujete v diskusii, považujem za prehnanú. Čas a vývoj Zeme nie je možné vrátiť späť. Nanajvýš sa môže čiastočne posunúť, viď teória sci-fi „Planéta opíc“.

Upravil/a: led

Ne, podle mě to nedává smysl.
Pokud bychom měli tu náhlou změnu chování pozorovat, museli bychom stále fungovat „normálně“. Ale jakákoliv „náhlá“ změna chování je podle mě až příliš proti přírodě.

Upravil/a: quentos

Zajímavá úvaha, ale odpověď neznám.

Nedává to smysl.