http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_vyho%C5%99en%C3%AD
…pokud ano, jak jste se z toho dostali?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? annas, manon, kapka, Wang, Damiana před 4384 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Nevím, zda to je ten syndrom. Ale na posledním pracovišti jsem zažil nechuť tam jít. Ráno se vzbudím a už jen to pomyšlení tam jít bylo nepříjemné.
0 Nominace Nahlásit |
Naštěští ne až do té nejhořší fáze… ale byla jsem na
„nejlepší cestě“. U člověka pohybujícího se celý život
v mediální a psychologické oblasti se to ostatně dalo dříve nebo později
čekat…Jelikož jsem ale moc dobře věděla k čemu směřuji a na rozdíl
od laika jsem to dokázala včas zarazit, nedošlo k úplnému Burn outu.
Udělala jsem to, co mi vlastně „radilo“ mé tělo. Vykašlala jsem se na
spoustu věcí, o kterých jsem se domnívala, že by se beze mě neobešly.
Totálně jsem „překopala“ styl života a přirozeně jsem si
„stanovila“ nebo spíš objevila své skutečné priority. Šťastný
partnerský život, užívání si soukromí, absolutní rozlišení toho co je
opravdu důležité a toho, co mne jen vyčerpává. Zbavení se lidí, kteří
mi vysávali energii a přidělavali starosti. V praxi to vypadalo tak, že
jsem si vzala toho, kterého jsem celý život milovala, vypadla z pitomého
ženského kolektivu i z nadmíru velkého mediálního tlaku, zaměřila jsem
se jen na určitou oblast – tzn. vybrala jsem si zajímavé „fronty“, na
nichž se chci pohybovat, omezila jsem přednášky, publikování,
kongresy – začala jsem si vybírat jen ty nejlepší a nejdůležitejší,
více jsem se specializovala, začala malovat, fotit, daleko víc sportovat a
pohybovat se v přírodě, nešidila jsem se v ničem. Nejdůležitejším na
světě se stal můj šťastný soukromý život. Pokud se člověk dostane až
do fáze Burn Outu – nikdy se tam nedostane člověk sobecký, ale ten,
který by se rozdal, dělá pro okolí opravdu všechno co může (i co nemusí
a nemůže) a hodně (úplně) kašle na své potřeby. Jde o to naučit se
být více sobecký a nemyslet si, že když jsem šťastná(ý) – že je to
špatně. Mám hodně pacientů, které tenhle „fenomén“ dnešní doby
trápí a je pro mne jako pro psychologa velice dobré, že jsem s ním také
měla svou zkušenost. Nejen že se mohu daleko lépe vcítit do jejich pocitů,
ale také jsem (snad:-) příkladem toho, jak se s ním dá zatočit.:-) Být
v dnešní náročné době vyčerpaný a přepracovaný – to není nic
neobvyklého. Je vidět, že je člověk zodpovědný. Ale nic se nemá
přehánět.
Btw – Všimni si, že líný pitomec, flákač a ignorant se syndromu
vyhoření „nedočká“. Třeba cikána s podobnou diagnózou nikdy
neuvidíš.
0 Nominace Nahlásit |
Změnila jsem místo.
Pocit, že tu práci neposunu už někam dál a do důchodu budu jako robot
opakovat stejné procesy, byl ubíjející. A teď jsem znovu na startu a je to
fajn. Syndrom je pryč.
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek