Prospívá dětem to, že klasické pohádky byly přepsány aby končili vždy pozitivně?

Těžko říct. Původní text se upravuje, hororové scény se vynechávají, trest se zmírňuje. Stačí se podívat na Karkulku, Sněhurku, Tři malá prasátka (namátkou vybírám ) v našem, německém a jiném provedení.

Ne, neprospívá.

Já myslím, že dětem to prospívá, není třeba vychovávat skeptiky, necity a bezohledné lidi. Toho hororu si ještě v dalším životě užijí dost.

Rozhodně ne. Alesspoň odněkud ať děti vědí, že život není pohádka, ne vše má dobrý konec. Děti od mala přivklé jen na samé dobré konce, děti které nezažily žádnou bolest nebo je nechávají balamutit vymyšlenými příběhy, které musí být samý med a pusinky, děti, kterým jejich rodiče lžou a zatajují „krutou“ pravdu, tak nekonční dobře a vyrostou z nich měkoty neschopné se o sebe postarat. Rozhodeně z nich ale díky pohádkám se špatným koncem nevyrostou cynici nebo pesimisti, jen budou střízlivější a uvědomělejší.

Jsou to jen příběhy a já nevidím důvod proč by se pro děti mělo vše přikrášlovat do fantas-nereálných slátatnin. Původní verze pohádek od světoznámých spisovetelů jsou dnes až neuvěřitelně pozměněné.
Děti si samy kolikrát mezi sebou vykládají hororové storky, povídky, které jsou mnohem drastičtějíš než pohádky, které mají třeba i špatný konec. Lidi děti podceňují, myslí si, že když je to ještě dítě, je naprosto hloupé a nic nezvládne.
Lidi rostou buď díky bolesti, ztrátám, utrpení anebo četbou a učením. Ale něco jako pohádky i se špatným konecm nejsou žádnou bolestí ani psychickou, jen to na ty děti může víc (pozitvněji) zapůsobit.
A ani není důvod číst dětem jen pohádky, znám lidi, kteří svým dětem čtou mýty a báje různých kultur, bajky, povídky a hlavně i romány od světoznámých autorů. Sám bych se neomezoval nad tím, co jim číst. Pokud tam není erotika, tak v tom není problém.

Rozhodně to dětem neprospívá – to, že byly pohádky upraveny a to nejenom ty konce. Je to stejné jako když se snažíme dětem ve všem vyhovět, vše jim koupíme, dopřejeme jim luxus, chceme tak zabránit, aby nepoznaly pocit nedostatku, nenaplnění, zklamání atd. Co z nich vyroste? Sobečtí, lakomí jedinci, kteří neznají hodnotu peněz a kteří se zaobírají především sami sebou a kašlou na city ostatních.
Nebo nechceme, aby se našim dětem něco stalo, tak vše děláme za ně, nenecháme je nic udělat samotné, nikam je nepustíme, snažíme se je před vším chránit, tak je držíme pod přímým dohledem. Co vyroste z nich? Nesamostatní slabí jedinci, kteří nidky nic nepoznali, v mládí nezažili žádnou bolest, žádnou obohacující zkušenost. A co se stane, když nakonec samy vyjdou do světa? No nezvládnou to, nic neumí, bojí se – prakticky všeho, jsou nesamostatní a nic nedokáží ani se o sebe postarat – natož o někoho jiného – třeba partnera, rodinu.

A jak to souvisí s těma pohádkama? Celkem dost. Je to jeden z několika vlivů, které na ně působí. Ale není žádný důvod, aby se to pro děti nějak přikrášlovalo.
Pokud děti nepoznají nějaké ty špatnosti – třeba jen z pohádek – tak jim to svět pak ukáže na nich samotných, protože budou nepřipraveni, nesamostaní, slabí, moc důvěřiví, neuvědomělí. A pak dostanou od života takovou zkušenost, která je vyvede ze světa snů, na kterou nikdy nezapomenou a kterou by jim rodiče nikdy nepřáli. Ty „špatnosti“ si totiž každého najdou. I ty děti, které se rodiče snaží před vším ochránit – a najdou si právě takové děti, protože ty na to nepřipravené, nebudou vědět, co dělat a nebudou se s tím umět vypořádat a nemusí to ani zvládnout.

Upravil/a: Zvidatel

Ono je také potřeba, aby se dětem pohádky líbily. Třeba Cimrmanovu pohádku o tom, kterak chudák k ještě větší bídě přišel, děti odmítly.

Většina pohádek přece končila pozitivně vždycky, kromě pohádek od Andersena. Pohádka bez dobrého konce není pohádka, ale život. A říkat dětem, že skončí špatně a že podvodník vždycky vyhraje je sice cimrmanův styl výchovy, ale taky se jeho pohádky nikomu nelíbili 🙂