Proměňujete vždy přání v realitu, nebo jsou to jen prázdná slova, nebo něco mezi tím?

Je rozdíl, jestli to je jen se, přání nebo cíl nebo potřeba.
Takže – záleží na situaci.
To, co je potřeba prostě udělám. Většinu přání si i splním.

Jak už to bývá, realita bývá vždy něco mezi přáním a chutí jít do toho. Může se to nazývat jakkoliv, třeba i leností, nebo ztrátou motivace. I když bych dělal něco pro sebe, je tady otázka: a proč bych měl?

Zdravím,
taky to zažívám podobně a kolikrát lenosti podlehnu protože není touha ani energie abych vše co si usmyslím realizoval s takovým zápalem. Učím se zvyku si plány zapisovat a překonávat se tím že je realizuji, paměť je zrádná.

Zjisti svoje priority a podle toho si plň sny. Největší překážkou jsme my sami.

ROFL! Jediný den nemá tolik let na to, abych dokázal zrealizovat všechny nápady, které se mi jeví jako dobré – byť jsou pro mě (z nich budu těžit). A to jde jen o „obyčejné“ záležitosti (opravdu DOBRÉ nápady mám cca 2× do roka) jako konečně přidělat dávno vyrobený magnetický držák na nože, aby se netupily a byly snadno po ruce. Výsledek?

Celá rodina i pár známých už ho ode mne má, jen kovářova kobyla pořád chodí bosa. Tak asi tak nějak. :(

Přání kolikrát ani nejsou slova.

Něco mezi tím.

Někdy přání změním v realitu, někdy o něčem jen sním,
jindy jsem moc pohodlná (líná)…