Prochází si vývojem i postoj společnosti ke svobodě napříč historickými etapami, nebo se onen postoj v podstatě nemění?

Pokud lidé ve svobodě vyrostli a nevnímají, jak jí ubývá, je to tzv. syndrom vařené žáby. Postupně zahřívaná voda žábu nevaruje, až je pozdě vyskočit a žába se uvaří. Proto si všímám, že varování před ukrajováním naší svobody Západem přichází ze zemí, kde měli zkušenosti se sovětskou totalitou. Obyvatelé např. bývalé NDR si to dobře pamatují, a protestují, dokud je čas. Dokud je vrchnost neseřeže za názor. Zatímco obyvatelé bývalého Západního Německa jsou stále v klidu.
Nemám znalosti historie, ale asi byla podle mě svoboda vždycky a dodnes je spojena s bohatstvím a majetkem.

Lidé si zvyknou i na docela silný útlak a nepovstanou, dokud je k tomu NĚCO nedonutí. To něco není ten útlak, to by muselo být něco extra…

Svoboda je důležitá. Taky bych ale nezaměňoval rovnost se svobodou a naopak. A už vůbec ne s anarchií nebo domnělou svobodou (co se za svobodu/volnost považuje, ale není jí. Přílišná volnost – zákony, mravy, společnost, svoboda druhých, silný X slabší. Tj. to, co jakoby dává tomu člověku vollnosti/svobodu, ale ve skutečnosti je výsledek opačný a má za následek nespravedlnost, omezování atd).

Následkem vývoje civilizace došlo i k jistému vývoji svobody, hlavně v jejím chápání – rozšíříla se do všelijakých oblastí života. Každopádně sovoboda není něco novodobého a není ani spojena výhradně s demokracií nebo liberalismem (i když si tyto dvě dogamata myslí, že na ni mají patent). Svoboda tu byla dávno i v primitvních společnostech a v mnohých aspektech byly kolikrát svobodnější, než mnohé dnešní státy s jejich povinosti, závazky a omezeními (přestože jinak svobodné). Když nepočítáme církevní útlak (což se vztahuje hlavně ke křestanství a částečně islámu), tak v historii ani nějak nebylo omezování osobní svobody. Byly zkrátka základní zákony (nezabiješ, nepokradeš, co se sluší, co ne, jaké jsou tresty,..) a panovník/stát občanům něco zabezpečoval, dával, staral se o ně (zajišťoval jim to dodržování zákonů, satisfakce, spravedlnost, bezpečí,…) a to je tak vše. Co je to svoboda navíc lidé chápali už velmi dávno. Pro dnešní lidi asi šok, že svobodu občanům zajišťovaly třeba absolutní monarchie.
Totalita (fašismus a komunismus/so­cialismus) je třeba novinka, to je útlak veřejný i soukromý, diriguje a kontroluje co a jak a to i v obyčejných věcech. Takové omezování třeba v historii ani nebylo. Dokonce ani jen diktatury vzniklé ve 20. století napáchaly mnohem víc škody a omezovaly mnohem víc, než cokoli předtím v historii… ehm, a všechno to byly mimochodem hlavně republiky.

Svobod je taky víc druhů a to nejen ty právní (ale i ta je hodně široké téma samo o sobě).
Máš tu třeba i osobní svobody a různé formy závislostí, omezení i otroctví. Včetně tužeb, závislostí/návyků, mamonů, naopětované zamilovanosti a lpění na někom… t vše člověka děla nesvobodným. A takových druhů „nesvobod“ je v dnešním světě hojně. Víc, než kdy dřív.

Upravil/a: Disraeli

Za socialismu u nás určitě byli lidé, kterým svoboda nevyhovovala a raději drželi „hubu“ a krok.

Měli rádi své jistoty.

Učili jste se v dějepise třeba o otroctví a nevolnictví? Jestli ano, pak si určitě dokážeš odpovědět.

Určitě.
Svoboda jednotlivce je vymezena/omezena zákony, pravidly dané společnosti/kul­tury.
Dnes jsme svobodnější, než dávní otroci a nevolníci.
Přesto nová doba (naše) v mnohém otroctví i nevolnictví připomíná. Jen forma je jiná ;D
Svoboda má své mantinely, řád, pravidla (zákony).
Na „svobodu“ se můžeme koukat odlišně, odlišná je i představa o svobodě.
Svoboda vždy souvisela se společenským postavením člověka. Jeho život, nezávisel na nikom.
Kze tedy souhlasit s Ametyst: „…svoboda vždycky a dodnes je spojena s bohatstvím a majetkem.“ A to přináší svobodu i moc.

Do dějin pojmu svoboda jsem nahlédla do Wiki. Je zde názorná ukázka vývoje/změn vývojem i postoj jednotlivců a společnosti ke svobodě:
„Kdo dává bezpečí přednost před svobodou, je po právu otrok“ (Aristotelés). „Stoikové zdůraznili „vnitřní“ svobodu člověka, který dokáže rozumem krotit své choutky a ovládat vášně. Na to navázal Pavel z Tarsu: svobodu ohrožuje „otroctví hříchu“, tj. vnitřní neschopnost jednat správně.“
Hlubší promýšlení lidské existence od poloviny 19. století (Sören Kierkegaard) vedlo k poznání, že člověk se prostě musí rozhodovat, ať chce či nechce, a je tedy „odsouzen ke svobodě“ (Jean-Paul Sartre).
„Musíme plánovat nejen pro bezpečí, ale také pro svobodu – přinejmenším proto, že jen svoboda může zajistit bezpečí.“[10]
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Svoboda

Svobodnou vůli/rozhodnutí, myšlení, člověku nikdo nevezme. Vždy má na výběr minimálně 2 možnosti. Přijmout/poddat se nebo se vzepřít/jít hlavou proti zdi…., nést následky.
Dalo by se tedy říci, že „svoboda“, je „jen“ slovo ;D

Stejný problém provází většinu otázek tady, které mají nějaký filosofický přesah: používáte pojmy, kterým nerozumíte.

Svoboda není nějaké „dogma“, slovníková definice na tři řádky. Jako jsou různé theorie pravdy (a pravdivosti, to není to samé), tak jsou theorie svobody.

Základně můžeme svobodu rozdělit na vnitřní a vnější.

K vnitřní svobodě je potřeba se zbavit strachu, mít vnitřní integritu, poznat se, znát své mantinely, meze, silné stránky, slabé stránky. Mít odvahu jít do risika, mít odvahu dělat chyby, přiznat si právo na omyl, a s tím spojené právo nést za omyl přiměřenou odpovědnost.

Vnitřní svoboda bývala dříve vyšší, tedy podle toho, co lze tak nějak vypozorovat „za“ zdroji. Jednoduše, musela být. Dnes je život, paradoxně, neskutečně jednoduchý v tom, abys přežil: prostě chodíš do nějaké práce, jaké, to je jedno. Bydlení seženeš, pokud chodíš do nějaké práce, městský byt, třeba, u nás stojí cca Kč 55.00 / m2. Tak si to spočítej. Vyžiješ, bez potíží, i s patnáctkou čistého.

Dřív to tak nebylo. Když se chtěla „Dona Pičunda Blanka“ okoupat, tak nejprve muselo být dřevo, takže nevolníci museli, v rámci robotní povinnosti, pokácet stromy, ručně, pak je otesat, ručně, pak to dřevo dotáhnout, koněm, do nějaké pily, a tam to pořezat, hamrem, a pak to dotáhnout, koněm, na povozu, na zámek. Pak to dřevo musel někdo nařezat a naštípat, ručně, popelky ho musely natahat do kuchyně, zatopit, přikládat do kamen, v hrncích se musela uvařit voda, pak musely popelky nachystat někde tu káď, no a pak do ní natahat tu vařící vodu. Dneska? Otočíš kohoutkem a máš vanu.

A tak je to se vším, co byl kdysi luxus, to je dneska standard. Hlad? Nehrozí, Teda hrozí, když zavřou Kaufland, ale to je, zase, jiný příběh. 🙂 Kdysi součást každé generace, každá generace zažila, alespoň jednou, opravdový hlad. Je to vidět i na starých fotkách, že mají malé tělo, velkou hlavu.

Tuhé člověčenství, nevolnictví, už bylo zrušeno poměrně dávno, a od té doby měl člověk vždycky nějakou možnost volby. Ale i ten nevolník měl, většinou, možnost volby, jenom k její realisaci potřeboval souhlas lenního pána. A ten mu ho dal, proč by mu ho nedal, byl by sám proti sobě, potřeboval na panství dobrého tesaře, ševce, krejčíře atp. Kdyby naši předkové byli tak připosraní, jako je většina lidí dneska, tak nemáme železnici, auta, a ani ta voda kohoutkem neteče.

Jiná věc je vnější svoboda. Ona každá svoboda má margo, i ta vnitřní, jsi determinován např. gravitací, nebo fysickým handicapem. Požadavek na vnější svobodu přímo souvisí s vnitřní svobodou: proto v minulosti bylo tolik revolucí (francouzská, 1848 …) a dneska spěje tendence k pravému opaku.

I vnější svoboda musí mít margo: je jím oprávněný zájem celku, takže ano, můžeme říci, že svoboda je (i) poznaná nutnost.

Svobodu lze definovat jako "možnost a schopnost volit, rozhodovat a jednat podle své vůle“, ať je jakákoli, a nést za to přiměřenou odpovědnost (Weischedel, Skeptická ethika, Praha 1999, str.102).

Po tom většina lidí netouží. Kolem 40% lidí trpí nějakou formou závislé poruchy. Ti po něčem takovém vůbec netouží, naopak, je to děsí. Pak jsou lidé, kteří se nenašli, a oni se nehledají, takže zrcadlí svou nedostatečnost na společnost. Ti po svobodě rozhodně netouží!

Pak je otázka, co toho jedince zajímá. Třeba Asiaté to mají, obecně, jinak. Netouží po hegemonii, netouží po klidu. Je jim trojctihodně Wurst, jestli jsou součástí „stáda“, nebo nejsou, nemají potřebu se vymezovat. Nemají potřebu ukazovat, že jsou „in“. Práce je baví, protože ví, že jinak rodinu nezabezpečí. Nevadí jim „špinavá“ práce, třeba dočasně, nestydí se za ní, protože ví, že každá práce je potřeba.

Samozřejmě, taky už to neplatí na 100%, mladí Vieti, nebo Japonci (ti hlavně, tvl!), to už je zase jiné Kaffee, ale celkově je to odpověď na otázku, jak to, že chudý Viet Nam už není tak chudý (přitom to tam byla hrůza, ty chemické zbraně, co tam Američani nasrali, a tak vůbec), a proč Asiatů pořád přibývá, a proč my chudneme a je nás čím dál, tím méně.

Podívej, v Zašové mají dva Vieti krám: jeden je starý, nemí šeský tuse velmí, má supermarket míru. Druhý je mladý, kolem třiceti, má mladou babu, mají sviště. Ten mladý otevírá v 6.45 a.m. zavírá v 8.15 p.m., neděle – sobota. Občas mu baba donese sviště ukázat do obchodu, aby věděl, jak vypadá jeho děcko. Státní svátek: otevřeno. Vánoce: otevřeno. Pár dnů v roce mají, oba, zkrácenou otevírací dobu, že tam jsou třeba, ten starý, namísto 7.00 a.m. – 8.00 p.m., 8.00 a.m. – 3.00 p.m., a ten mladý 7.00 a.m. – 4.00 p.m. A jsou happy! Teďka, v Rožnově, Viet kupoval byt, za hotové, cca Kč 2,900,000.00. Šet­řil na to od devadesátek, co je tady, ještě si pár set tisíc půjčoval od druhých Vietů, ale má. Nestěžuje si, jak jsou ty byty drahé, a kde na to má, chudák, obyčejný člověk vzít. Ne. Šetří a má.

Nepotřebuje létat každý rok do Egyptské arabské republiky, aby se tam smažil dva týdny v hotelu pro turisty, a pak letěl, zase, zpátky. Nepotřebuje jezdit za „zážitky“, nepotřebuje skákat na laně z mostu, nepotřebuje vzít v neděli fakany do konsumního kostela, aby tam utratili osm tisíc. A jak, že jo, přece kvůli tomu nezavře! 🙂

Celé to pojetí, naše pojetí, svobody, či lidských práv, je v americkém stylu, tj. „tady máš svobodu, svině, a opovaž se jí rozbít!!!“ Abychom měli svobodu, tak #1 je právní stát, a to ne nějakým zásahem shůry, ale my bychom museli pochopit, že pokud o ten právní stát nebudeme usilovat, tak ho mít nebudeme, a pokud ho mít nebudeme, nebudeme svobodní. #2 je svoboda informací a zákaz propagandy, čímž míním primárně reklamu. Jak můžeš být v osmnácti svobodný, když je Ti podprahově podsunuto „kup si vložku!“, „vem si prášek!“, „musíš mít tady tento postřik proti svrabu, jinak nebudeš pravý chlap a baba ti nedá!“, „vem si prášek!“ A #3 je podpora personality, nikoli individuality v západním pojetí, ale personality, podpora výjimečnosti, „když to máš, tak to ukaž!“, etc. etc. etc.