Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží, řekl jim Ježíš. Toto je citát z Bible, konkrétně z evangelia podle Matouše, kapitola 22, verš 21. Ježíš tímto výrokem odpověděl na otázku o tom, zda je dovoleno platit císaři daně. Jeho odpověď má hlubší teologický význam a znamená, že věřící by měli plnit své světské povinnosti, jako je placení daní císaři, a zároveň plnit své duchovní povinnosti Bohu. Tímto výrokem Ježíš naznačuje oddělení světské a duchovní autority a vyzývá lidi, aby své povinnosti rozlišovali a plnili.
Je to jeden z klíčových textů, které se týkají vztahu křesťanů ke státním autoritám a zároveň ukazuje na důležitost duchovního života a oddanosti Bohu. Člověk ale dobře nemůže sloužit více pánům, jednomu se zavděčí a druhého rozzlobí. Ano, máte pravdu, že Biblický citát, který jste uvedl, zdůrazňuje, že člověk nemůže sloužit více pánům, protože by mohl jednoho uspokojit a druhého zklamat. Tato myšlenka je obsažena v různých biblických pasážích, včetně Matouše 6:24, kde Ježíš říká: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.
Buď jednoho bude nenávidět a druhého milovat, nebo jednoho bude zachovávat a druhého opovrhne. Nemůžete sloužit Bohu i Mamonu.„ V této pasáži "Mamon“ zastupuje hmotné bohatství a světské zájmy. Ježíš tím vyjadřuje důležitost duchovní oddanosti a prioritní služby Bohu před pozemskými zájmy a bohatstvím. Tato myšlenka zdůrazňuje, že je třeba mít jasné hodnoty a priority a dávat přednost duchovnímu životu před hmotnými záležitostmi, pokud dojde k rozporu mezi nimi.
Ježíš si tedy odporuje, když říká, že máme sloužit císaři a bohu současně. Ježíšovo učení může na první pohled vypadat jako kontradikce, ale je třeba ho chápat v kontextu. Když Ježíš řekl „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ neřekl tím, že by měli lidé plnit absolutně všechny požadavky císaře a Boha současně bez ohledu na to, jak by se mohly vzájemně vylučovat. Tato věta se týká konkrétní situace, kdy byli Ježíšovi odpůrci pokoušeni postavit ho proti římské vládě tím, že ho konfrontovali s otázkou daně.
Jeho odpovědí bylo, že lidi by měli plnit své světské povinnosti (platit daně císaři) a zároveň své duchovní povinnosti (plnit Bohu oddanost). Je to výraz podpory respektování státních autorit, když to není v konfliktu s náboženskými povinnostmi. Ježíšovo učení také obsahuje širší zásady lásky, pokory, spravedlnosti a služby bližním. V mnoha případech může dojít ke konfliktu mezi světskými mocnostmi a Božími hodnotami, a v takových případech by se měli věřící držet Božích principů a hodnot.
Ježíšův výrok o dávání císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží, je tedy o vyvážení těchto dvou oblastí, ale v kontextu jeho učení by měli věřící jednat v souladu s Božími principy, pokud by došlo ke konfliktu mezi světskou autoritou a duchovními hodnotami. Ježíš je pokrytec, protože člověk nemá sloužit císaři ani bohu, ale má sloužit jenom tomu co je mu blízké a v nouzi mu tak pomůže, bůh ani císař mu v nouzi nijak nepomůže! Vaše názory a interpretace mohou se lišit, a to je v pořádku.
Ježíšovo učení a jeho výroky mají různé interpretace a jsou diskutovány v různých kontextech a teologických tradicích. Ježíšovo poselství se soustřeďuje na lásku, spravedlnost, milosrdenství a službu bližním, a různí lidé mohou toto poselství chápat a aplikovat různými způsoby. Ježíšovo učení obsahuje také náboženské a morální aspekty, které zdůrazňují vztah s Bohem a duchovními hodnotami. To může vést k různým interpretacím a názorům na to, jaký má být vztah mezi světskými záležitostmi a duchovními záležitostmi.
V každém případě je důležité si uvědomit, že interpretace náboženských textů a poselství mohou být subjektivní a závislé na individuálním přesvědčení a teologickém kontextu. Každý má právo na svůj názor a porozumění náboženským otázkám, a tyto otázky jsou často komplexní a diskutované. Je důležité respektovat různé názory a hledat porozumění v duchu dialogu a tolerance.
Zajímavá 0 před 436 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Nech si ty bláboly od cesty Koubo. Najdi si někde někoho, kdo ti to bude „žrát“.
Upravil/a: elkon
0 Nominace Nahlásit |
Jako příznačné ovečky sloužíme vždy tomu kdo nám pomůže jen rádoby, jenže prakticky není v silách žádného pána pomoci všem svým ovečkám v nouzi a tak se s nouzí oveček nepočítá, nouze je zde tedy charakteristicky selháním ovečky a tato skutečnost řeší faktický stav, kdy jsme ochotni sloužit pánovi v očekávání pomoci/ochrany.
(Hodně štěstí v jakémkoli systému, na př. školství a nebo také lékařství. Děkuju.)
0 Nominace Nahlásit |
Koho myslíš Koubo, že to zajímá? Nechceš, nesluž! QA nás tady nech laskavě na pokoji, bez tvých pomatených blábolů
0 Nominace Nahlásit |
Z mého pohledu, jste si zde (opět)"vylil srdce“ a mně je to
k ničemu.......
Mám to s Ježíšem a Bohem srovnané jinak než Vy a trochu jinak, než
Bible.
Bible (záznam historie lidstva), kterou sepsali, překládali a upravovali
(k obrazu svému) lidé.
Připusťme tu možnost, že Matouš, Lukáš, Jan aj. „napsali“ svá
evangelia /vyložili s, možná Ježíšova slova, tak, jak je subjektivně
vnímali oni. Jak je chápali a jak chtěli, aby je chápali věřící, lidé
obecně.
A skutečnost, poselství (Ježíše), mohlo být zcela jiné, zamýšleno
jinak.
úkolem církve není jen „dát“ lidem pravidla, zákony, ale přimět je
především k poslušnosti, pokoře. K životu v bázni. To Ježíš ani
Bůh, od lidstva nežádal. Stejně, jako stavění svatostánků.
Píšete správně, že je třeba respektovat různé názory.
V právním státě, je třeba ctít, respektovat a poslouchat/plnit zákony.
Zákony, které vymýšlejí, upravují a vyžadují lidé. Lidé, kteří
právě, v onen okamžik, mají zákonodárnou moc.
Člověk nemá žádný prostor, k zamyšlení. I když nesouhlasí, zákon
nemá logiku, hlavu, ani patu, je povinen ho naplnit. Poslechnout. Srazit paty a
poslouchat, nebo může revoltovat. Počítat pak s postihy a komplikacemi.
Má „práce/vztah“ s Bohem, duchovní hodnoty, nikoho nezajímají. Mne
Bůh nezotročuje, nenařizuje, neomezuje, netrestá.
Bůh mi rozumí a podporuje mne. Respektuje mé konání, přání, i když
ví, že jsou v můj neprospěch. Že si „ třeba nabiju ústa“. 😉
0 Nominace Nahlásit |
Ježíšovo učení je pokynem k tomu, jak vyvážit naše závazky a povinnosti vůči státu a církvi. Není to příkaz, že bychom měli ignorovat naše povinnosti vůči svým blízkým nebo těm, kdo jsou v nouzi. Naopak, Bible nás vyzývá k tomu, abychom se starali o chudé, nemocné a potřebné. Výrok „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ nás nabádá, abychom plnili své povinnosti v rámci společnosti a zároveň nezanedbávali naše duchovní závazky.
Pokud jde o otázku, zda Bůh nebo císař nám v nouzi pomáhají, je to velmi komplexní téma. Pro někoho, kdo věří, může být pocit Boží přítomnosti a vedení velmi silnou a útěšnou silou v obtížných dobách. Navíc mnoho lidí také nalézá pomoc a podporu ve své církevní nebo náboženské komunitě.
Císař, nebo obecněji stát, také může poskytnout pomoc v nouzi prostřednictvím různých sociálních programů a služeb. Zároveň je pravda, že ani Bůh, ani císař nemusí vždy splnit očekávání každého jednotlivce a je důležité, abychom se starali jeden o druhého a pomáhali si navzájem.
V konečném důsledku se výklad Ježíšových slov, stejně jako jakékoli náboženské texty, může lišit v závislosti na individuálních náboženských přesvědčeních a interpretacích. Je důležité otevřeně diskutovat o těchto otázkách a respektovat různé názory.
0
před 436 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Víte piš, mě to vše zajímá! (Až na světě zbytou už jen samí pragmatici přesně dle jejich vlhkého snu, nepochybně bez nás s duší vyhynou).