Proč si lidé až příliš často pletou upřímnost s drzostí?

Nepletou. Drzost se rovná neprokazování osobě příslušného respektu, třeba nevhodnou upřímností – a co je vhodné či nevhodné, to rozhoduje každý sám za sebe.

Nicméně jsem neslyšel nikoho pod čtyřicet let věku stěžovat si na drzost, takže buď v pohodě. Samotný koncept drzosti ze společnosti mizí, protože už si lidé začínají zvykat, že žijeme ve svobodné společnosti a respekt máte jen takový, jaký si sami uděláte.

Máte pravdu, někteří lidé si tyto pojmy pletou.

Nikoliv ovšem ti, jež jste právě nařkl,
nýbrž ti,
kteří drzost „maskují tzv. upřímností“.
Bohužel jde o celkem častý jev.

[Těmi maskujícími samozřejmě nemíním Vás…]

Protože v některých situacích je obtížné to rozlišit. Není na to přesná definice.

Úprimnosť neznamená vždy pritakávať, s tým súhlasím, dokonca aj „priamosť považovanú za urážku“ danú z úprimnosti nemusím brať za drzosť, ale kedy prechádza úprimnosť do drzosti? Ak napriek upozorneniu na hranicu pravdy a lži tento „úprimný človek“ pokračuje vo svojej rétorike, to už považujem za drzosť.
Konkrétne vaše obľúbené premenovanie Slovenska na neplatné Horné Uhorsko prípadne Severné Uhorsko viď v diskusii http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/proc-v-komunismu-v-cr-doslo-k-tak-velkemu-zamrznuti-lidskeho-mysleni#discussion
Toto nie je vaša úprimnosť, ale vaša drzosť!
Predstavte si, keby nejaký užívateľ inej národnosti vás neustále urážal zámerne chybným pomenovaním (napríklad fašistickým pomenovaním vášho národa), prekrucovaním vašich prejavov, príspevkov… bola by to od neho len úprimnosť, alebo drzosť voči vám?

Dovolím si pozmeniť citát z odpovedi ivzez
„Těmi maskujícími samozřejmě míním Vás…“ to úprimne tvrdím ja, nie iczez

Upravil/a: led

Já bych řekl že část upřímnosti je drzost. Když půjdeš k bezdomovci a budeš se mu posmívat že je to chudák a že nemá ani na jídlo, tak je to upřímnost ale zároveň drzost.