Proč si hajný v lese sedá na jedlový pařez?

Tedy kdysi dříve, když jedle byly celkem hojně v našich lesích zastoupeny. A hajný tehdy měl víc času kontrolovat lersní dělníky a dělnice, tak ti starší posedávali na pařezu, ti mladší plnili jiné úkoly, zejména když se sázeli stromky a uklízel les.
Doplňuji:
Radak to trefila, jedle jako jediný náš jehličńan nemá pryskyřičné kanálky. A touto hádankou nás rodiče a prarodiče učili jak si v lese nezamazat na jehličnatém pařezu kalhoty. Sedali jsme si na listnaté.
U nás prý býval hajný, kterému museli lesní dělníci po určité vzdálenosti udělat vždy vyšší pařez na sezení aby když tam sázely ženský měl pořádný rozhled (pravda, byl to staší pán s mnoha kily a špatně z nízkého pařezu se mu vstávalo).
A tu alternativní energii – zřejmě ten vyšší pařez nějakou enegii hajnému dodával, protože prý když tam byla mladá ženská a pořádně se při sázení ohla, tak hajný přes svůj věk a nadváhu vyskočil jako mladý zajíc.