Proč se většina normálních lidí zachová při neúspěchu nenormálně a usměje se?

Je vidět, že se musíš ještě hodně učit. Tak za prvé ti lidé vědí, že jim ta reakce nepomůže, proč brečet, rozčilovat se. Přece chybami se člověk učí. a daný člověk si uvědomí svou chybu a příště ji neudělá. A takto získali další zkušenost a proto se smějí. To pouze malé děcko brečí, když mu něco nejde . A ti lidé si neříkají dosáhl jsem neúspěchu, ale dosáhl jsem nějakého výsledku. Pokud nespadnou ze skály proto, že se jim přetrhlo lano, jsou to všechno výsledky, na kterých se dá stavět. A kdo ví, zda si z toho opravdu nic nedělají. To jen ty se nevyznáš v lidech a myslíš, že všichni jsou stejní jako ty, že mají stejné hodnoty a stejný způsob myšlení.

„…vykouzlí se jim úsměv na rtech a někdy se i smějí.“

Třeba chirurg po zpackané operaci… Anebo když dealerovi ztratíš balík kokeše. Mně vykouzlí úsměv představa toho rozesmátýho Rokia, jak se v podobný situaci nevzteká, ani nebrečí, ale snaží se věc přejít „diplomaticky“, formou humoru.

Příjde na vážnosti situace, důležitosti úspěchu nebo i na našem vnímání… umět se zasmát sám sobě, i když se nedaří, je naprosto normální. Vztekání ani pláč nepomůžou a nejsou ani třeba.
Zasmát se tomu, znamená povznést se nad to, udělat si z toho legraci, zlehčit to pro naše vlastní zklidnění.

Upravil/a: Disraeli

Je to obranná reakce, nadnést se nad situací, potlačit smutek a s trochou ironie se zasmát sám sobě

Doporučuji zahrát si Dark Souls.