Proč se v koncentračních táborech prostě nevzbouřili?

K několika menším vzpourám v koncentračních táborech skutečně došlo. Až na několik výjimek, kde se přece jen pár lidí zachránilo, skončily špatně. Nešlo o vzpoury plošné, ale o malé skupiny, např. sonderkommanda (vězni, kteří se starali o mrtovly zavražděných vězňů), nebo o skupiny sovětských válečných zajatců.

Důvod toho, že nedošlo k velké vzpouře, bych nehledal ani tak v nějaké rozumné úvaze, jako spíš v tom, že před cestou do koncentračního tábora byly oběti vystaveny takovému zacházení, že většina byla zlomená. Plus rozvinuté koncentrační tábory typu Osvětim byly připraveny na to, aby strážci takovou vzpouru rychle udusili (čti aby byl tábor plošně vyvražděn).

Ke vzpouře „nepředzlomených“ obětí došlo v polovině dubna 1943 ve varšavském ghettu. Boje trvaly asi měsíc, padlo asi tisíc židů (a asi sedmdesát tisíc byl následně zlikvidován ve vyhlazovacích a koncentračních táborech), oficiální německé ztráty byly 17 mrtvých a 93 zraněných německých vojáků a blíže neurčený počet polských policistů.

Upravil/a: Frontinus

Poněvadž by nepřežil ani jeden vzbouřenec, několik věží s kulomety a v okolí hlídky

Vašu otázku položím svojim predkom, ktorí sa nevrátili z koncetrákov.
Tí, čo sa postavili proti strážcom verejne, aj tí, ktorých odhalili pri príprave na sabotáž, vzburu, útek, väčšinou neprežili.

Prepáčte, ale takto naivnou otázkou väčšinou argumentovali tí, čo terorizovali a vraždili, veď pre ních „Häftling“ nebol človek a len človek má právo sa vzbúriť… Bol to len ktosi, koho bolo treba zničiť…

O vzbury a úteky nebola v koncetrákoch núdza, aj keď väčšinou končili smrťou vzbúrencov. Za vzburu podľa rozhodnutia veliteľa tábora, treba považovať aj skrývanie chorého, podanie kusu chleba, nedostatočne vykonávaná práca, alebo odpadnutie z oslabenia organizmu počas nástupu na appelplatzi – to všetko bolo hrubé porušenie disciplíny a vzbura proti Veľkonemeckej Ríši…

Upravil/a: led

Možná věděli, by si tím jen přitížili… Plyn je tutovka, usneš. Kulka, tam nevíš, kde tě trefí, granát- vyhřeznutá střeva, atd…

Protože zbouřit se s holýma rukama proti samopalům nezní jako recept na svobodu, ale spíš recept na rychlou smrt. Zřejmě má smysl v takové situaci přejít do zákopového stylu ofenzivy, kdy hledáte slabá a místa a ve vhodnou chvíli se snažíte svůj život prodat co nejdráž … přesto ale takové myšlení není zrovna jednoduché pod enormním psychickým nátlakem kterému tak byli všichni podřízeni. Často to neudělali prostě proto že tam byli s celou rodinou a věděli že jakoukoliv akcí by těm které milují připravili jen rozzuřenou německou odvetu. Neumím si ani představit čím tam ti lidé procházeli, muselo to být skutečné peklo a zóna morálního dna a to říkám jako někdo kdo v peklo v podstatě nevěří. V těchto táborech, zřejmě existovalo.

Upravil/a: anonym

Co to je zbouřit se?