Proč se slaví narozeniny?

Jasně, dobrá otázka!:

• proč slaví v/Vánoce lidé, kteří nejsou křesťany (křesťan = kanonicky platný křest; jednou křesťan – na vždy křesťan)?
• proč slaví v/Vánoce lidé, kteří jsou, sice, křesťany, ale jsou zcela areligijní?
• proč slavili v/Vánoce, asi ze všech nejraději, soudruzi vysocí straničtí pohlaváři?

a tak by šlo pokračovat.

Z logického hlediska máš, jistě, pravdu, absolutně Ti to nemohu, a ani nemám sensus, vyvracet. Jenže, lidé nejsou až tak logická stvoření, jak si Ty představuješ, nebo, jak bys si přál.

Jsou nějaké společenské konvence, usance. Ty se vyvíjí, mění. Třeba ještě před 15–20 lety potetovanec = kriminálník. A před šedesáti lety ženská nemohla nosit kalhoty, pokud to teda nebyla soudružka traktoristka a neřídila, zrovna, traktor, nebo něco podobného.

Ať se to někomu líbí, nebo nelíbí, ať je to objektivně, nebo subjektivně, dobré, nebo špatné, Evropu „udělalo“ křesťanství. Katholicismus bylo státní náboženství až do roku 1918, a na Bybel se, u soudu a před ouřadem, přísahalo až do července 1950 (a v Rakousích se přísahá pořád).

Největší křesťanský svátek nejsou Vánoce, ale Velikonoce. Velikonoce jsou na druhém, asi jo, na druhém místě. Podobně významné jsou ještě Letnice – svátek seslání svatého Ducha.

Dnešní „slavení“ v/Vánoc nemá s křesťanstvím nic moc společného. Z pohledu lithurgického roku jsou Vánoce o něčem úplně jiném. To bys si tím musel projít, abys opravdu pochopil, o čem tu píšu: začíná to adventem, tomu se přizpůsobuje čtení při lithurgii. Jsou tam postní období, různé slavnosti, svátky, které připravují křesťana na to, že oslaví narození spasitele. Dvacátý čtvrtý prosinec je postním dnem, v podstatě se má postit půstem újmy (najíš se pořádně jenom jednou denně, a pak něco lehčího, samozřejmě všecko z postních jídel, podle denominace). Všecko vyvrcholí lithurgií eucharistie o půlnoci (ale opravdu o půlnoci, takže kdyby byl letní čas, tak posunout tak, aby byla půlnoc, a žádné, že „letošní půlnoční mše se odslouží ve dvacet jedna třicet“, to je hluboké nepochopení významu té zvláštní, slavnostní, lithurgie). Dvacátý pátý prosinec je slavnost, se vším všudy.

A co z toho je všelidový (včetně většiny katholíků – nedělej si illuse!) zvyk? To, že se uklidí, napeče se tuna sladkých sraček, všichni se přežerou, pak si zapíchnou kost z ryby do krku, a tak večer skončí na otorhinolaryn­gologické pohotovosti, a na půlnoční se, proto, nejde. Nebo jinak: všichni se nažerou, fakani dostanou tunu konsumních Hebelů, a pak – možná – jdou do toho kostela, podívat se na Ježíška. A v ty největší svátky navštěvují příbuzné a známe, a tam se ožerou.

Stromeček? Keltský zvyk, k nám se to dostalo z maloměšťáckého prostředí někde v 1/2 19. století. Kapr? Taky tak. Moc toho z křesťanských Vánoc nezůstalo.

Prostě je to příležitost, jak se ožrat, nažrat a utrácet. A to mají lidi rádi, a – všimni si – vždycky si najdou „bratra do party“. 🙂 Nic moc víc bych za tím, u většiny, nehledal.

Stejné je to s narozeninou: je to příležitost, jak se nažrat, ožrat a utrácet. Tak? 🙂

Ehm, třeba proto, že slavit úmrtniny je pro dotyčného „poněkud komplikované“? ;) :D

Ono to platí obecně pro všechny pravidelné či zvláštně-příležitostní oslavy. Podle mne to má cosi společného s nutností vysadit z kolotoče každodenní rutiny. Prostě aby člověku nezačalo hrabat, no. Důležitá je jen četnost takových oslav, ta je (resp. MĚLA BY BÝT) úměrně závislá jak fyzické, tak psychické zátěži jedince.

Třeba takový zjentek, jo. U něj je dnes MEGAPAŘBA se striptýzem s lolitkami, tunou kokainu včetně koupání v bazénu s pravým šampaňským – slaví při významné příležitosti > posledního čtvrtka v týdnu. To zas bude v alejích nablito! ;) :D :D

Kdo chce, slaví, a pozve sobě milé osoby, které během roku samozřejmě nemají čas ani na sebe, natož na bližní. Jako veverky v kole. Kdo chce, vypne i vánoce. Není to přece povinné.

Nevím. Slavil jsem asi 25let. Už není co slavit.
Ani vánoce nedržím.

Upravil/a: jáára

Pokud si nekdo mysli, ze padesatilety muz zde, na svete, nema co delat, tak se dopousti trestneho cinu – rasismu – ktery zcela nechapu a takovych lidi je mi lito. Dekuju.

Obyčeje blahopřát, dávat dárky a oslavovat narozeniny měly ve starověku chránit oslavence před démony a zajistit mu bezpečí do nadcházejícího roku. Řekové věřili, že každý má ochranného ducha neboli démona, který byl přítomen při jeho zrození a který nad člověkem v životě bdí. Tento duch měl mystické spojení s Bohem, o jehož narozeninách se narodil onen jednotlivec.
Ale např. v Tádžikistánu je dokonce slavení narozenin mimo okruh vlastní rodiny trestné. Přistižený „hříšník“ se vystavuje riziku pokuty.
Kdo nechce ať neslaví, ale proč neslavit? Jsme jen „chvíli“ na tomto světě a proč neslavit, pobavit se, zasmát se s příbuznými, kamarády? A je jedno jestli je nám 30, 50, nebo 90. 🙂
Toho vážného a smutného je už na světě dost a dost. ☹

Jsou to tradice a ty by se měly ctít. Jinak by byl život fádnější.

Zdroj: https://www.san­ceprosvitavy.cz/va­noce-jako-oslava-kralovskych-narozenin/