Proč se rodičům nelíbí když je oslovuju křestním jménem, oni mně přece taky neříkaj „synu“?

No tak já pamatuji dobu kdy na vesnici děti svým rodičům a hlavně prarodičům vykaly ! U nás v rodině to tak nebylo, ale docela se mně to líbilo!

Evidentně není tvůj tatík tak liberální jako Homer Simpson. Neslyšela jsem, že by mu Bart říkal někdy tati…
Evropani jsou holt přísnější a zakládají si na těch zbytcích autority, kterou doma vyžadují dodržovat. Rádi tomu říkají tradice. Ale jsou zase jinak „animovaní“.
Nemyslím, že když se lidé v rodině oslovují jménem, které podají hezky a s láskou, že je to na škodu. Je to vždy o přístupu. A o zažitém zvyku. Je dost rodin, kde despotický otec trvá pomalu na vykání, ale sám matku před dětmi oslovuje hůř, než poslední poběhlici…

U nás doma se říkalo, že Jardů můžu znát spoustu, ale tátu mám jen jednoho. Dnes málokteré dítě vyrůstá s pokrevním otcem, tak těm náhradním se často říká jménem. A naopak mi přijde spíš divné, když se matka s dětmi znovu provdá a školou povinné děti oslovují nového manžela okamžitě taťko…

Já svým klukům říkám „synu“ v případě, kdy následuje kázání za nějaký průser :)
Oslovovat rodiče jménem není obvyklé, ale setkal jsem se s tím už nejednou.

Mě by se to taky nelíbilo – nejsem jejich vrstevník a jednak mi oslovování křestním jménem v kombinaci s tykáním navozuje pocit absolutní rovnoprávnosti, stírá to veškerou autoritu jedné strany… což prostě s dětmi nemůže být.

Já říct,otci či matce křestním jménem,dnes zde neodepisuji!

To se musíte vzájemně domluvit. Jiná možnost neni.

Řešením je odstěhovat se do Spojených států. Tam je to běžné.

Mamku občas ráda oslovuju zdrobnělinou jejího jména, ale samozřejmě za účelem ji nějak poškádlit nebo podobně :)

Jak už je tu zmíněné musíš se dohodnout. V obchodě na mamku volám jedině křestním jménem protože když je tam hodně malých dětí tak na mami vůbec neslyší.