Proč se pták Noh jmenuje takto?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Původ pojmenování je velmi složitý, jak je možné zjistit v odkazu na časopis Naše řeč, ročník 13 (1929), číslo 7, s. 145–156 toto
http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=1578

„Řecké jméno báječného takového tvora bylo grýps (kmen grýp-, tedy 2. p. grýpos atd.), do latiny pak přešlo jako grýps (2. p. grýpis nebo grýphis, později 1. p. grýphus); z něho pochází stněm. grîf, grîfo, nněm. Greif, it. griffo, grifone, franc. grifon atd. Podle domněnky některých jazykozpytců vězí v těchto slovech původně asyrské jméno k’rub, jež jsme již uvedli
.Je divné, že na místech, kde starý řecký překlad Starého zákona, pořízený v 3. st. př. Kr. dvaasedmdesáti židovskými učenci (Septuaginta), i latinská vulgáta mluví o grypu, gryfu, uvádějíce jej mezi ptáky, jichž zákon Mojžíšův káže se vystříhati, nenalézáme v pův. textu hebrejském nic, z čeho bychom mohli souditi s jakousi pravděpodobností, že již pro původní zákon máme předpokládati zápověď nějakého báječného tvora, podobného řecko-lat. Grycovi – gryfovi, slovanskému inogu — nohovi. Noh (gryf)« se zde objevuje mezi ptáky dravci, a slovo péres, jež má původní text, podle etymologie také znamená nějakého dravce.
V jazycích slovanských nalézáme pro představu báječného ptáka jméno patrně domácí. Biblický gryf se objevuje v překladech církevně slovanských jako inog’. To slovo se vykládá jako odvozenina praslov. číslovky in’ ‚jeden‘, zachované v jazycích slovanských již jen v ojedinělých zbytcích; podle toho příd. jm. (v tvaru nesloženém) inog’ znamenalo původně asi ‚jediný, samotný‘
V bibli je ingor jako pojmenování báječného, silného gryfa. Již samo faktum, že církevní slovanština slovo řecké předlohy mohla přeložiti slovem domácím, jehož tvar v historické době slovanských jazyků je patrný archaismus, musí nám býti důkazem, že aspoň na části tehdejšího slovanského území byla v mysli lidu představa nějakého báječného ptáka, jehož jméno se hodilo překladatelům řeckého Starého zákona na vystižení báječného ptáka snad docela jiného, než kterého našli v své předloze.
Je docela možno, že naši staří spisovatelé, když v svých překladech knih latinských českému čtenáři latinského gryfa předváděli pod jménem českého noha, nepředstavovali si jej jako skutečného klasického gryfa, divného ptáka se čtyřmi nohami; snad užili jména domácího, jímž Čechové označovali svou domácí představu báječného ptáka, nestarajíce se, kryje-li se ta představa úplně s představou gryfa jejich předloh
Čteme-li slovo noh v bibli české jako překlad lat. slova gryps (4. p. gryphem), je nám to stejně pochopitelné, jako čteme-li v bibli csl. slovo inog’, které přece nelze vykládati jako slovo odjinud přejaté; patrně i Čechové měli představu pohádkového ptáka, kterému říkali noh, a měli na vybranou buď biblického gryfa označiti slovem tím, anebo nechati biblické slovo bez překladu. Atd."

Cyhbně formulovaná otázka položená nesprávným lidem:
pták Noh se nejmenuje „takhle“ a nikdo z nás není jeho autorem…

Zajímá-li tě, proč se pták Noh jmenuje právě „Noh“,
obrať se na toho, kdo mu vymyslel jméno…