Proč se používá hra na hodného a zlého poldu ?

Pokud máte na mysli u výslechu, sleduje se tím samozřejmě to, aby z vyslýchaného dostali co nejvíc.
Představte si – kdybyste na něj šel JEN po dobrém: dali jste si nohy na stůl, uvařili si kafe a popovídali si jako staří kámoši. Fungovalo by to jen na některé, na ty, kteří jsou v jádru dobří. Kdežto naopak ti, kteří jsou rozhodnuti nic neprozradit, by v rámci „přátelského“ pohovoru jen a jen zabředali hlouběji a hlouběji do svých lží. Právě když už v bludišti svých lží nevědí kudy kam, je nasnadě, že zneužili dobroty „dobrého“ vyslýchajícího a je načase, aby nastoupil „zlý“, aby vyslýchaného přinutil mluvit pravdu, když to s ním holt nešlo po dobrém. Změnou prostředí z přátelského na nepřátelské se rovněž sleduje vliv na psychiku vyslýchaného – vlivem šoku z této náhlé změny leckdy prozradí, co původně třeba ani nechtěl.

Prečo sa používa hra na anjela a diabla?
Je to logické. Ak vidíme a cítime zlo, utiekame sa k dobru.
V tejto hre diabol a zlý polda sa vyhráža utrpením (duševným i fyzickým). Anjel a dobrý polda nás pred tým zlom ochráni. Aspoň si to myslíme.

Podezřelého je třeba tak trochu psychicky rozhodit. Při rozhovoru s jedním typem poldy by se rychle adaptoval na ten jeden typ. S hodným by si povídal o počasí a holkách a proti zlému by se mohl zatvrdit. Jenže když se musí rychle a opakovaně přeadaptovávat z jednoho typu na druhý, dostává se do stresu a udělá chybu – něco „pustí“. Každé chyby se poldové chytí, pracují s ní a snaží se vyvolat další chybu. A tak to jde dál, dokud to dotyčný celé „nepoloží“.