Amygdala (lat.: corpus amygdaloideum) je párová mozková struktura obratlovců (včetně člověka), umístěna ve střední části spánkového laloku a jako součást Papezova emočního okruhu je propojena hojnými drahami do ostatních částí limbického systému a do mozkové kůry. Amygdala hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky s emocionálním zabarvením. Významně ovlivňuje chování při strachu, radosti.

Funguje to jako alarm.Uslyšíš cizí,třeba hlasitý zvuk,prostě podnět,ten zaktivizuje amygdalu.Než rozumem zjistíš,že se nic neděje,amygdala vyhodnotí situaci jako potencionálně nebezpečnou..­........takže alarm,emoce,krevní tlak,adrenalin­.......tělo se chystá buď k boji,nebo útěku.

Dotyčný pak huláká,(třeba) dělá komické pohyby a vůbec je směšný,to je ten důvod,proč na sebe lidé bafají.........
Doplňuji:
Popis amygdaly je samozřejmě z Netu.

Upravil/a: fcoop

Jde o obranný reflex, instinktivní jednání.. Ulekneme se, když nás něco náhlého, nečekaného nepříjemně vyruší, vzruší, vzbudí pocit strachu.. S něčím podobným nepočítáme, obvykle se ani ve známém místě nesetkáváme. .

http://www.ma­xim.cz/cirkus-maximus/divny-svet/co-se-deje-v-tele-kdyz-se-leknete
"Při leknutí jednáte rychleji, než přemýšlíte. Reakci na nečekaně silný podnět má na svědomí periaqueduktální šeď v mezencefalu – vývojově prastará část vašeho středního mozku. Ta spustí kaskádu procesů ve vašem těle ještě předtím, než si onen nečekaný podnět stačí ‚přechroustat‘ jiné, vývojově mladší partie mozku a porovnat ho s daty uloženými v paměti.

Rozšíří se zornice (abyste lépe viděli na zdroj úleku a periferně i do okolí); rozšíří se cévy vedoucí do mozku, plic a svalů (abyste byli ostražitější a hbitější); začnete se víc potit (stanete se tak klouzavější, a tím pádem hůře polapitelní); instinktivně zařvete (jednak tím můžete zaplašit původce hrozby, jednak upozorňujete ostatní ‚opice‘ ve skupině, že se něco děje). Je to prostě propracovaný, vícevrstevný instinkt.
–
Každý reaguje jinak, záleží na míře leknutí. Někdo může dostat i šok, jinému stačí, když zjistí, že se nic nestalo, vydýchá se, chvíli rozmýšlí, napije se, je v klidu, uvolní se atd.. Při šoku to může být samozřejmě jinak, čas je třeba i i transport.

Zabránit leknutí? Nevím.

Poněvadž je základní živočišný instinkt, kdy se organismus připravuje na svoji ochranu.
Dá se to u zdravých jedinců částečně eliminovat zkušenostmi, povahou, ap. Např. ve známých situacích a prostředích není úlek tolik intenzívní jako jinde.
Pro citlivé jedince to (leknutí) může být ale i nebezpečné.
Studium
Doplňuji:
Edit „Poněvadž je to základní..“

Upravil/a: www