Proč nevidíme ty klesající čáry na PC monitoru, které můžeme ovšem vidět na videu, kde jsme natáčeli zapnutý monitor ?

Videozáznam má ve shodě s naší videonormou 50 poloobrazovek za sekundu. To nevidíme prostým okem. PC monitor může zobrazovat obraz několika víceméně standardizovanými frekvencemi – nepoužívaných 50, dále 70, 65 a nejčastěji používaných 60 plných obrazovek za sekundu. Nic z toho rovněž nevidíme prostým okem. Když ale 50× za sekundu (video) natočíme obrazovku PC měnící se 60× za sekundu, na většině snímků se zachytí ona čára, pravda, pokaždé v jiné poloze, které se říká zatemňovací impulz a elektronika obrazovky jej generuje pokaždé, když končí vykreslování předchozí a začíná vykreslování následující obrazovky. Mimochodem, když jsou v televizi záběry na zapnutou televizi, tak kamera snímající obraz a to video běžící na TV v záběru kamery se také musí speciálním způsobem sesynchronizovat, jinak bychom na oné TV rovněž viděli ten zatemňovací impulz, tentokrát nehýbající se, pořád na stejném místě – TV záznam a kamerový záznam oba 50 půlobrazovek, ale nezačínající ve stejný okamžik.

cochee je blízko, ale ne zcela přesně. Zatemňovací impuls se týká přenosu videosignálu a v žádné podobě není nikdy zobrazen na stínítku.

Pokud se jedná o CRT (klasickou obrazovku), tak tam obraz vykresluje úzký svazek elektronů, který je magnetickým polem veden řádek po řádku odzhora dolů. Po dopadu na luminofor stínítka obrazovky mu předá svou energii (a ta byla nastavena podle toho jak jasný bod má právě zobrazit) a daný bod se pak rozsvítí a pomalu zhasíná až do doby kdy se na něj ten paprsek dostane znovu při vykreslování dalšího snímku. U monochromatických obrazovek měl luminofor poměrně velkou setrvačnost – dokonce takovou že při náhlém vypnutí televize mohlo být vidět poslední obraz ještě několik sekund (pokud to bylo v dostatečně temné místnosti). U barevných obrazovek je luminofor s podstatně menší setrvačností – Rozsvítí se hned po průchodu elektronového paprsku a pak zas skoro hned zhasne. Většinu doby je skoro temný. Pak se do toho přidá zpracování v kameře. Ta má nějakou uzávěrku, která řídí jak dlouho bude snímač (ať už filmový pás, nebo elektronický snímač) sbírat světlo pro zachycení obrazu. Dříve bývala mechanická, teď většinou elektronická.

Při filmování monitoru bude na filmu zachycen ten obraz který se stihl na obrazovce vykreslit právě v době kdy uzávěrka kamery byla otevřena. Ty řádky obrazovky z monitoru, která se vykreslovali v době, kdy uzávěrka kamery byla zavřena, zůstanou na filmu jako černý pruh. Při přímém pohledu na obrazovku to neuvidíte, protože oko se kouká „pořád“ (s vyjímkou mrknutí), narozdíl od kamery, která se „kouká“ v době otevřené uzávěrky a po zbytek doby ne.

Tento jev se někdy v různé míře může projevit i při natáčení LCD. Ale spíš v neznatelné míře, jen jako drobné vlnění. Tam to bude kvůli impulsnímu řízení podsvícení.