Proč někteří starší lidé mluví nahlas sami pro sebe?

Proč? To vám odpoví ten, kdo to dělá.

Může být takto:

1. Občasná samomluva neškodí, je možné takto třídit myšlenky.
2. Pokud jde o lidi, kteří žijí sami, tak jim samomluva nahrazuje někdy kontakt, tedy protějšek.
3. Někteří jedinci jsou psychicky postižení třeba Alzheimerem, většinou neví, o čem mluví. To je nemoc.

   i

Já rozmlouvám s květinami od mládí, když je třeba zalévám, zeptám, , se co se jim nelíbí, když vadnou. Mluvila jsem i s kočkou či pejskem.

O stromech se říká, že jsou magické, jsou to živé rostliny, které člověku předávají energii. Takže je dobré obejmout strom a poděkovat mu za sílu, kterou předá člověklu. . Ale je třeba najít „sympatický strom“. Přece i stromy mají paměť …

Mnozí se usmívají, jedince považují za blázny, ale kromě bodu 3, kdy jde o nemoc, tomu taklnení. Věří v tajemnou moc přírody – stromů i rostlin …

Upravil/a: annas

Také patřím mezi starší a někdy mluvím ke květinám nebo stromům. Prý se to má, lépe rostou.
Dost jsem promlouval k kdouli, vinou mrazové desky přišla o značný kus kůry. Už takto žije čtvrtý rok a na kmeni má jen pruh kůry o šířce asi 10 cm. Ale stále žije, pravidelně rodí a tento rok zarodila sice jen na polovině koruny, ale nádherné plody. Sousedi říkají, že máme zázračný strom. Už začaly rodit i výhonky z kořenů. Pokud se podaří dát foto, tak přidám.

Předpokládejme, že je člověk zdráv (bez mentálního postižení, duševní choroby), pak psychologové neshledávají nic „divného“ na samomluvě.

Naipak.

1. „Hlasitá samomluva odpovídá potřebě soustředit pozornost a koncentrovat se," uvádí profesorka psychologie z Lorrainské univerzity Martine Battová. „Projevuje se od dětství. …"
2. „Pohlížejme tedy s větší shovívavostí na lidi, kteří myslí nahlas. A možná se o to také můžeme pokusit. …“
3. „Samomluva je o non-sociální řeč[1], tedy situaci, kdy člověk rozmlouvá sám k sobě. Samomluva je pozorovatelná při soustředění, nedostatku sociálního kontaktu anebo uvolnění emocí…“

Dále:
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Samomluva

To se netýká jenom starších lidí.

Já si pro sebe od mládí mluvím nahlas,
když se na něco potřebuji soustředit.

Podle mého názoru to rozmlouvání s rostlinami nemá s tím fenoménem ani se stářím nic společného, dělají to i mladí lidé. Pokud nejde o mentální postižení, není lepší položit si otázku: není ten člověk osamělý a nechybí mu kontakt s jinými lidmi? Člověk je tvor společenský a pokud tu společnost nemá a mít nemůže, tak si ji takto sám nahrazuje.

Upravil/a: Kepler

Poněvadž nemají Faizbuk a tam mnoho přátel.

Nejen že mluví sami se sebou, ale přitom tak věrohodně rozhazují rukama, že to vypadá, že to prostě prožívají.

Během života v sobě budeš hromadit pro tebe důležitý poznatky, na který bude celej zbytek světa házet bobek! No a na stáří pak z tebe vše nějak vybublá, uvidíš. Své důležitosti sdělíš čemukoli, sám uvidíš. Třeba tykvi. Nebo vnoučatům. V podstatě to máš fuk.

Také si občas povídám sama pro sebe. Když jsem přesvědčena o tom, že jsem doma sama.