Proč nejsou u přechodů pro chodce nějaká blikající zařízení?

Za prvé by to bylo drahé a za druhé, nepozorný řidič nemá na silnici co dělat.
Některé přechody jsou interaktivní (když přijíždí vozidlo, rozblikají se odrazky ve vozovce a nad přechodem se, je-li večer, rozsvítí výrazné osvětlení), bývá to na exponovaných místech, ale náklady jsou vyšší.

Upravil/a: elkon

To by nepomohlo a byla by to další zbytečnost navíc.
A proč tam není někdo – nejlépe státní zaměstnanec ve svítícím disco obleku – kdo by je vodil za rodčičku přes přechod? Dostupný 24 h denně pro všechny lidi na všech přechodech. To by bylo ještě bezpečnější. A každý, kdo potřebuje jezdit autem, byl měl mít svého profesionálního řidiče, samozřejmě státem placeného. ;) A víš jak bys úplně zamezil dopravním nehodám? Stačí jednoduchá věc, jako zakázat auta. To by bylo nejbezpečnější. :P

Život lidí je jejich vlastní zodpovědnost. Lidi přece nemůžou být tak blbí, aby neuměli přejít ani přechod pro chodce nebo řidiči tak blbí, aby srazili viditelného chodce jen kvůli vlastní chybě. Co se týká pozornosti, bezpečnosti apod., tak na to je má připravit škola (+autoškola) a rodiče (obojí v tom dnes pěkně selhává).

Co spíš naučit řidiče jezdit a chodce dávat pozor? To by bohatě stačilo. :D

Upravil/a: Disraeli

U některých to je. Jednak na světelných křižovatkách je pro odbočující auta často blikající panáček, na některých přechodech jsou v přechodu ještě odrazky, na některých přechodech bývají i blikající světýlka, která se rozblikajé červeně pokud detektor zjistí v okolí přechodu pohyb. Ale dávat světýlka do povrchu vozovky asi nebude zrovna zadarmo.

Chodci by měli dostat školení, že mají respektovat, že je auto silnější, a plechové. Ani při dnešních technologiích nedokáže na kluzké vozovce zabrzdit na metru. Měli by vědět, že na silnici jsou pánem auta, a ne chodci, a zbytečně se tam neflákat šnečí rychlostí. Trochu myslet a neriskovat, nedávat svůj život do rukou technicky vyspělého auta s hloupým řidičem.
Řidiči by se neměli zbytečně prosazovat a za každou cenu spěchat: také trochu myslet.

Média média, vyprávěl mi učitel autoškoly když začal zákon platit také četl a slyšel od různých expertů – chodec má na přechodu absolutní přednost.
Občas vidím u přechodů dáma mobil u papuly a štráduje ledabyle mrkne na jednu stranu druhá jí nezajímá anebo puber klučina sluchátka na ouškách šup do vozovky šofére starej se a pod.

Několika násobně lidí zahyne v autech. Proč se nezakáže jezdit autem? Ušetřilo by se za p se za blikače a podobné nesmysly a na přechodu by nikdo nezahynul.

Je to dobry napad, ale u nas z ekonomickych duvodu nerealizovatelny.
Je to spise hudba budoucnosti.
Chodci by se ale nemeli stydet a vybavit sebe a hlavne sve deti co nejvice reflexnimi prvky. Ve Svedsku je to samozrejmost, u nas se temi prvky spis setri.

Bylo by to drahé, vím o jednom přechodu (v Mostě u sportovní haly), kde jsou v asfaltu přímo v „zebře“ malá blikající světýlka.

Dobrá otázka! 👍 Ale jinak meleš úplné nesmysly, zcesty, bez urážky! 😃

Jednoduchá odpověď? Protože to způsobí více zranění, úmrtí a škody na statku, než kolika to předejde.

Dokud byly silnice doménou chodců a animálního provozu, byly nehody striktně věcí soukromého občanského práva. Rozličné ty císařské patenty o erárních a neerárních silnicích řešily, spíše, takové věci, že kdo vyleje na silnici vodu v místě, kde je stín, dostane pokutu Ft 5.00, a v případě nedobytnosti 20 ran holí / metlou (ženské, nedospělci, chcípáci …). Nebo tak něco a podobně.

Jakmile se silnice začaly plnit silostroji, začal narůstat problém, a jakmile silostroje silnice opanovaly, z nehodovosti se stala věc veřejná a začala se řešit pořadem trestního práva. Byly přijímány zákony, místodržitelská nařízení etc., které – například – zakotvovaly to, že se jezdí po silnicích vlevo (1916, do té doby to byla věc zvykového práva!), a ano, začalo se, také, nařizovat, že silostroje i povozy mají být osvětleny, jak a kdy. No a rychlostní limity, vůdčí listy, topičské listy a takové ty věci kolem.

V té době se striktně řešilo oslnění. Každý silostroj musel být osvětlený v noci (později i v husté mlze) dvěma svítilnami po bocích vpředu, musel mít osvětlenu zadní tabulku registrační značky a později i zadní červené světlo. Když měl řidič světlomety, které byly s to oslnit protivný provoz, musel je – při setkání s protivným povozem – zakrýt, vypnout, nebo tak něco a podobně. Dvouvláknová žárovka, Bilux, je Osram, 1925, do té doby se to realisovalo různě. Pokud šlo o karbidky, tak lankem, bowdenem a žaluziemi. Chauffeur zatáhl za páku a žaluzie zakryla světlomety tak, aby světlo padalo pár metrů před auto. U elektrických světlometů se to řešilo tak, že se prostě vyply, a tu chvíli, než se protivný povoz minul, se jelo s „městskými“ (obrysovými) světly.

Předválečná auta měla, obvykle, Bilux žárovku 6V @ 25/25W, případně 6V @ 35/35W. Pokud byly dobře seřízeny a správně používány (tehdy se používaly světlomety pouze k zajištění toho, aby chauffeur viděl, k vidění byly obrysové svítilny, takže, ve dne v husté mlze, nebo v noci v městě, se světlomety nerozsvěcovaly), obvykle s nimi nebyl problém, ale třeba různé směrnice a rozkazy výkonného četnictva dokazují, že v praxi s tím problém byl, značný, a že oslnění stálo za spoustou nehod.

Během WWII se zavádí povinné zadní odrazky, a po ní (krom Říše, tam už dávno byly) dvě koncové svítilny na vícestopých vozidlech. Krom toho se „prolamuje“ omezení maximálního výkonu žárovek ve světlometech na 35W (StVZO 1937). V roce 1957 představil Osram Assymetrisch Abblendlicht Scheinwerfer, neboli světlomet emitující jednotné evropské asymetrické potkávací světlo („BILUX-AS“), v roce 1962 nabízí Hella první přídavné světlomety s halogenovou žárovkou H1, v roce 1971 se dají koupit světlomety s halogenovou žárovkou Bilux H4 od Osramu. V roce 1981 představuje Audi první projektorový světlomet, a v roce 1991 Mercedes-Benz první HID výbojkové světlomety. V roce 2007 jsou na Lexusu LS600h použity poprvé LED světlomety.

To není všecko. Kdysi mělo auto vzadu jedno světlo, pak přibylo druhé, aby se lépe odhadovaly rozměry a vzdálenost, a aby když jedno selže, bylo alespoň jedno – před tím nebyly neobvyklé nehody, že přednímu vozidlu praskla žárovka v koncovém světle, odrazky ještě nebyly, a tak zadní vozidlo do něj najelo, protože ho jeho chauffeur uviděl na poslední chvíli. Proto, v Říši, zavedli povinný trojúhelník pro označení vozidla táhnoucí přívěs (byl na střeše, vepředu uprostřed, vyklápěl a sklápěl se lankem v bowdenu, a s obrysovými světly se osvětlil), protože v Říši byly povoleny až dva vleky, a do takového vlaku to dost často někdo picnul: uviděl světlomety, počkal obvyklý čas, vyjel a bylo.

Veškerá officiální literatura (třeba studie Technical Research Institute University of Michigan, nebo Daniel Stern Lighting) uvádí u zadních mlhových svítilen Hella, 1972. Ovšem já jsem nedávno našel Hella Nebelschlußleuchte, i s návodem, na kterém je rok 1968. Takže tak nějak, na přelomu 60. a 70. let se ty zadní mlhové svítilny dostávají na auta. Jistě, ve sněhové vánici, husté mlze atp., skvělá věc. Ale s ohledem na tu skutečnost, že zadní mlhová svítilna má mezi 80 – 300 cd in axis červeného světla, teda pokud je v kondici, že, a protože lidské oko nevnímá světlo recipročně, ale v poměru cca 1:3:5 pro bílou, žlutou a červenou, tak je to „krásných“ 1,500 cd do rypáku. A povolený přesah potkávacích světlometů nad referenční osou je 200 cd pro ECE / UN a 600 cd pro DOT / SAE (FMVSS 108). Takže, oslnění jako kráva, že. Zase, Helmuti si hráli, vymysleli Hebel, Spolkový úřad pro motorovou dopravu Hebel schválil, a za chvíli byl Hebel všude. Začne mrholit, a dědek, takto zainstruovaný z filmů „Safety first!“, zatáhne za spínač a zapne to zadní LIchtparade! Sorry, ale když si spočítám, kolik jsem jenom za tuto zimu potkal vozidel, jejichž zadní mlhová svítilna byla k užitku, a těch, které jí minimálně obtěžovaly, spíše však oslňovaly, tak bych to, nejraději, zakázal včera!

Denní svícení, další takový nesmysl! Ano, v těch severských státech, jako je Švédsko, nebo Ísland, mají tu polární noc, a i když nemají tu polární noc, tak mají dny, kdy slunko vyjde třeba na 3 hodiny. Nebo na hodinu. No, tak se, nejprve ve Švédsku v roce 1977, a pak i tak jako okolo, zavedlo, že budou chauffeuři jezdit celou zimu se světlomety. No ano, ale spousta aut té doby neměla Lichtmaschine, ale klasické dynamo, a auto s dynamem opravdu není konstruované na to, aby mu světlomety svítily pořád. Tak přišel Varselljus, prostě svítilna velikosti malého předního mlhového světlometu, osazená parabolou a 12V @ 21W žárovkou (jako v blinkru), a nejčastěji se žlutým sklem. A Varselljus se přes relay napojil tak, že když se zapnulo zapalování a rozsvítily obrysové svítilny, tak se zapnul Varselljus a svítil až do doby, než se vyplo zapalování, zhasly obrysové svítilny, nebo rozsvítily světlomety. Proč ne, šetřila se baterie, šetřilo se dynamo a ten kočár vidět byl. Ano, ale takový klasický Varselljus dává cca 400 cd in axis, pokud je teda v kondici, a 400 cd in axis v noci je otravných, ale neoslní.

Pak si, v roce 1989, Kanaďani usmysleli, že oni chtějí taky Varselljus, protože jsou taky něco jako Švédsko a Ísland, taky mají to „hledám psa do svého spřežení“, a tak vůbec a podobně, ovšem Kanaďani nějak dospěli k závěru, že stačí, když to bude svítit vpředu, že boční a zadní obrysové osvětlení není potřeba, i když je tma, jako ve veselé dírce. No, tak původní návrh byl podobný, v té době platnému předpisu č. 87 ECE/UN, který připouštěl pro DRL 400 – 800 cd (dnes je to 400 – 1,200 cd) in axis – Kanaďani chtěli 500 – 1,500 cd in axis. Jenže se ozvala automobilová lobby, že budou muset montovat na auto novou svítilnu, a že to bude drahé, a kdesi cosi. Výsledkem je, že DRL svítilny v Kanadě a U. S. mohou mít až 7,500 cd in axis, pokud je k jejich funkci použito dálkových světlometů se sníženou intensitou (jinak je limit 3,000 cd). To je dálkový světlomet na prvorepublikovém autě, 7,500 cd in axis, zhruba, pro představu.

No a do toho, přirozeně, probíhá „vývoj“ v osvětlování i mimo vozidla.

Kdysi se osvětlovaly ulice plynem, nebo nějakou 100–200W žárovkou, že. Pak přibyly ty sodíkové výbojky, to všichni známe, a dnes máme silné, diodové, pouliční osvětlení.

Do toho reklamy: ve 20. letech byla jedna neonová světelná reklama v Praze a všichni novináři to jezdili fotit a psali o tom články. Si to srovnej dneska. Do toho si krutopřísný biker koupí na Aliexpressu nové světlo na kolo, co má 20,000 CNlumen (tj. 200 – 400 lm – 200 v létě, 400 v zimě), tak jede ukázat, že má, aby byl pořádně vidět, ne? Výhoda je, že to lidově demokratické světlo drží CN guma, takže po 20 – 30 minutách upadne a je po něm a nabíjí ho CN baterie s kapacitou 100,000,000 CNmAh = (1,000 – 2,000 mAh, podle toho, jestli je v článcích baterie, nebo beton, podle toho, co bylo zrovna na skladě, jestli články, nebo cement), takže za 10 – 25 minut to světlo náhle zhasne, pak upadne CN guma, problém je vyřešen, harmonie obnovena.

Teďka lidé, jako Ty, ale lepší, také žijí v představě, že když vymyslí novou značku, nebo novou lampu, nebo nový předpis, že tím zachrání somálské děti, nebo tak něco a podobně. Takže máme les dopravních značek, nesmyslných, různá blikátka, lampy, a bůhví co ještě. Kdysi na autě neblikalo nic, Fahrtrichtungsan­zeiger byl takto Winkerfahrtrichtun­gsanzeiger, trafficator, který měl 5W suffitku, a když vykývl, tak se ta 5W suffitka rozsvítila. Až do StVZO 1956, protože do roku 1956 byl v StVZO požadavek, že ukazatel směru, který je v činnosti, musí změnit obrys vozidla (a o kolik). Dneska toho bliká: ukazatel směru, výstražný signál nebezpečí, kolo, děcko, pes, kočka, fretka, kuna, potkan, dětské autíčko, dětský kočárek, sáňky, výstražné světlo na přejezdu, výstražné světlo u přechodu, výstražné světlo jen tak po cestě, výstražné světlo na semaforech etc. etc. etc.

Tak, a v tady tomto světelném burdelu musí každý účastník silničního provozu plnit svou přirozenou a naprosto logickou povinnost: vyhledávat překážky a ostatní účastníky silničního provozu.

A Ty mu do toho postavíš další LIchtparade, jak na Den Pobyedy, u přechodu pro chodce.

A každý člověk je s to pojmout určitý počet vjemů. Ten je silně individuální, a také silně proměnný – je unavený, v práci ho pojebali, stará ho seřvala po telefonu, děcko dostalo svrab, děcko doneslo ze školy gangstery kożuchowe, děcko má mor, bába má raka etc. etc. etc., to všecko má vliv na to, kolik vjemů chauffeur pojme a kolik vypustí.

Já, samozřejmě, netvrdím, že máme zase svítit v dopravě svíčkami, lampami na kerosen a na karbid. Já jen poukazuju na to, že „čím více světla, tím víc Adidas!“, neplatí. Že, třeba, když NHTSA zaváděla (1986) povinné NHTSL, tak za tím byl nějaký výzkum a studie. Když se, v roce 1968 – 1970, zaváděly povinné boční obrysové svítilny a odrazky, byla zatím studie. Ale když se zaváděla povinná zadní mlhovka, tak za tím žádná studie nebyla. Třeba.

Že světlomety, které mají světelný zdroj o hrubém světelném toku (raw lumens) větším, než 2,000 lumenů, by měly být podrobeny nezávislému zkoumání a výzkumům, zda je vůbec nějaký reálný přínos v kvalitě osvětlení vozovky, který vyváží to, že i při automatické korrekci sklonu a ostřiku světlometů, způsobují v rozličných situacích (hrbatá cesta, souběžná cyklostezka vpravo etc.) významné oslnění. Třeba.

Že zadní mlhová svítilna by měla být volitelná, nikoli povinná (stejně ji povinně nemají traktory, motocykly, nebo bagry, například), a že by měla být podrobena dalšímu zkoumání a výzkumu, kolik procent řidičů to vůbec používá, kolik procent řidičů to používá správně a jaké benefity systém zadních mlhových svítilen, vůbec, přináší.

Že by měla být udělána revise dopravních značek, zda je opravdu nezbytné mít jich tolik (když se zaváděly, u nás, bylo jich sedm!), no a potom to, jestli – náhodou – nejsou i některé na cestě zbytečně.

Že by se měla okamžitě zrušit všecka nesmyslná nařízení, jako je svícení denními svítilnami (když není auto vidět, má obrysová a potkávací světla, Schluß. Když vidět je, nepotřebuje ty krámy, pak s tím jezdí i v noci – je na to výzkum NHTSA: co to ušporuje na nehodách ve dne, bohatě zvrátí to, co to způsobí na nehodách v noci). nebo povinné reflexní pásky pro chodce.

Protože všecky tyto zbytečné regulace a nařízení akorát přenáší odpovědnost z viníka na oběť a vytváří nebezpečné precedenty.

To je tak jako celé. 😃

U spousty přechodů blikátka jsou. Pokud máš na mysli nějaký konkrétní, tak dej podnět na příslušný Odbor dopravy.

A co je v ČRdeli přechod (zebra) a co ne? Ty to poznáš? Já často ne. A proto taky se často u nejistých, často špatně viditelných jakýchsi nejasných šmouh na vozovce, u kterých by se možná dalo říci, že kdysi měly bílou barvu, ptám orgánů- „je toto přechod pro chodce, nebo není? Co by se stalo, kdyby zde došlo k nehodě? Jak se tohle prosím řeší?“ A mívám mnoho podobných otázek, i když nechci záměrně provokovat. Šíře mého autistického spektra to prostě nemůže přehlížet a má osobnost se prostě MUSÍ ptát, přwestože je mi jasný, že odpovědí se nedočkám, což v praxi se takto opravdu děje. Pořád a pořád, 22 let od milénia, kdy jsem přiletěl ze Států a začal se ptát. Dnes myslím, že ze všeho nejlepší je položit se na otázku: co celý den dělají zaměstnanci radnice/úředníci, když ráno přijdou do práce a než z ní zase odejdou? Tohle je myslím otázka za 100 bludišťáků, která by řešila i tuto tvou otázku.

Elkon, nepozorný řidič nepatří na silnice asi tak, jako nezodpovědný politik nepatří do politiky a líný, neschopný úředník do úřadu. A teď tu o Budulínkovi, pozorný člověče.

Stačí, pokud řidič dá každému chodci, který dá najevo, že chce přejít přechod pro chodce, přednost, jestliže je motorista vzdálen od zebry alespoň těch 50 metrů (u velkých aut je to 80 metrů).

To neplatí u přechodů se semafory, u vozidel s právem přednostní jízdy a tramvají.

Tak třeba v Přerově u nádraží ukazoval čas, kdy bude zelená pro chodce. Dlouho jsem v Přerově nebyl a tak nevím, zda to ještě funguje. Možná to mají i v jiných městech. Jinak včera jsem čekal u přechodu s ostrůvkem, stisknul jsem tlačítko a čekal, než se rozsvítí zelená. Vtom přiběhl mladý kluk a taktak se zastavil na chodníku, Myslel jsem, že chce skočit pod auto a asi toho zeleného panáčka neviděl. Pak jsme přešli na ostrůvek a přes cestu. Onen mladík asi nečekal, že i tam bude zelené světlo. To je jen příklad, jak jsou lidé nepozorní. Já se podívám, které světlo svítí a když jede řidič, tak na jeho reakci.

Ja bydlim v Moste a tady na mistech ktere byli nejvice nebezpecne tyhle veci dali.

1. tam dali odrazky pres celou sirku silnice par metru pred chodnikem
2. pokud jsou nekde 2 pruhy silnice tak pred prechodem je to svedene do 1 aby clovek musel pribrzdit.
3. nekde jsou takove ty zlute blikajici semafory ktere rikaji bacha kus dal je prechod..
4. u vsech skol v dobe kdy jdou deti do skol a ze skol jsou pracovnici co maj placacky a obleceni a lezou do silnice a vynucuji pro deti prednosti.

Holt to ale nejde vsude. Nejsou na to penize, nebo je to vedeni u prdele..

Upravil/a: rodier