Vyskytují-li se v zorném poli oka příliš velké jasy, jejich rozdíly nebo prostorové či časové kontrasty jasů, které překračují adaptabilitu zraku, vzniká oslnění. Při oslnění nastává ztížená činnost zrakového systému. Je jich více druhů. Oslnění reflektory jsou typem je oslnění kontrastem způsobené tím, že se v zorném poli vyskytnou jasy příliš vysoké v porovnání s jasem, na který je zrak adaptován.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Osln%C4%9Bn%C3­%AD

Fyzikálně jde o silnější proud fotonů, jiná podstata než fyziologická neexistuje, je to prostě vlastnost oka a nervového přenosu vzruchů.

Upravil/a: Kepler

Jeden z mechanismů: Oko se adaptuje na silné světlo, zúží se zornička, nedostáváš dost světla od méně osvětlených částí scény abys něco rozeznal. (řekl bych, že je to ten méně podstatný mechanismus, ale za to snazší na vysvětlení)

Kromě fyzické reakce oka na světlo jde ještě o adaptabilitu na úrovni receptorů, nervů a vyhodnocení mozkem… Např. pokud se podíváš na chvilku do ostrého světla (silnější žárovka, slunce, … opatrně, opravdu jen na chvilku) a pak koukneš někam jinam na tmavší povrch, stále před sebou budeš vidět obrys toho jasného předmětu na který jsi koukal před tím…