Proč mám takový odpor k hodným lidem?

Řekl bych že máš v hlavě zmatek a hledáš zatím sám sebe.Vše se ustálí až puberta odejde.

Řekl bych, že to je něco jako opak syndromu Rychlých Šípů. Prostě frustrace nad tím, že dobro vždy vyhraje, někdy i z nesmyslných důvodů. Je to třeba jako sledovat Toma a Jerryho. Hlavní pointa je v tom, že kocour šikanuje myš, ale přitom je to přesně naopak a každý si přeje toho parchanta Jerryho dopadnout a pořádně s ním vytřít chodník. Taky mě takové věci iritujou, ale asi bych o sobě neřekl, že nemám rád hodné lidi.

Tomu se říká Housův syndrom, podle toho seriálového blba.
Byl natolik nepřátelský k okolí, že ho pozitivní a dobrácké chování iritovalo, toužil dokázat, že jde jen o pózu, že uvnitř je takový člověk stejně zahořklý a nenávistný jako on sám. Pokud se s ale nějakou nefalšovanou šlechetností sem tam setkal, úplně ho to odzbrojilo.
Většinou tyhle zlé postoje pramení z nějakého pocitu zklamání, a vyústí většinou v zesměšňování a napadání těch, kteří v dobro ještě věří, a podle toho se chovají. Protože zahořklík už to nedokáže, takové projevy v něm probouzejí zlost.

Upravil/a: Alred