Skoro bych řekl, že až na pár výjimek ty současné stojí za starou belu. Proč pohádky za bývalého režimu měly takovou kvalitu? Připomínám, nejsem žádný staromilec nebo nostalgický pamětník na komunistický režim. Čím to je?
Zdroj: ČSFD
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? vagra, da ny, Disraeli před 1046 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpoveď byla označena jako užitečná
Pro mě je věc celkem jasná, srozumitelná, hned ti to vysvětlím. Na vině je konzum a svoboda (tu chápej tak, že všichni mají všeho plnou řiť a aby si zdrojů patřičně užili, nemusí poslouchat prakticky nikoho a de fakto anarchisticky si dělají si co chtějí, každý po svým). takže pokud máme v životě takový blaho, jsme jerci a máme natáčet napříkladf pohádku, tak právě PRO TO BLAHO si zřetelně uvědomujeme, jakým je celá ta pohádka vlastně oblbem pro citlivé ubožáky když víme, že vše po čem se v pohádkách touží stejně dneska nejde zařídit jinak než za prychy. No a tak ten oblb odfláknem, abychom byli rychle z5 ve vlastním blahu, blahobytu (taky o něm musíme dát okázale všude vědět a to taky stojí nějaký čas, ne- nahrát insta je na dýl, není čas celej den jen do tv natáčet ohlupy pro důvěřivé). Ovšem za řádnýho, ne příliš bohatýho režimu (kterej mezi lidi nepouští zbytečnýho chlupa), jó, panečku, to je jiná písnička! To pak reálný život máme takový, že do role například v pohádce DOSLOVA ZDRHÁME a to je potom jiný herecký výkon, to je jiná pohádka! kterou pak potažmo I DIVÁK ve stejným režimu samožřejmě kladně ocení a vlastně dychtí po tom dostatt se z reality do takovýho světa taky. Čili chápej, kdo se ti dnes bude dívat na podobný ohlupy a cítil se u nich komfortně a pohodlně, když skutečná pohádka se odehrává v reálných osidlech konzumu, zatímco „točená“ pohádka je spíše za trest- všimni si, kolik povelů a rozkazů tam kolikrát MUSÍ uposlechnout třeba i hlavní hrdinové! Koho by tohle dneska bavilo? (;
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Rys95 Nahlásit |
Tento pocit mám stejný a z mého okolí, mohu říct, nejsem sám. Ale proč, na to odpověď nemám. Snad byly ty starší pohádky zpracovávány více na základě klasiky a klasických témat, čerpaných z psaných pohádek. Ty nové se mi zdají, jakoby „násilně vycucané z prstu“. A jsou někdy zpracovávány takovým nepřirozeně působícím stylem. Ale ono je to určitě ovlivněno určitě i částečným „vyčerpáním“ dobrých scénářů a inspirací současných autorů ze zahraničních vzorů a stylu „fantas“, které, zejména starší generaci, jsou hůře pochopitelné a „stravitelné“. 🙂
4Kdo udělil odpovědi palec? paul1, da ny, JežíšKristus, Rys95
před 1046 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Vidím to stejně. Někdy se nedodivám. Jak to vidí dramaturgyně?
Pohádkám dnes chybí morální tah. Děti baví situace, ne příběh, říká dramaturgyní
„Jsem-li v životě na něco pyšná, jsou to naše pohádky, tvrdí dlouholetá dramaturgyně Marcela Pittermannová, která v barrandovských ateliérech strávila téměř třetinu svého života a spolupracovala na desítkách pohádek v Česku i zahraničí. Byla dramaturgyní například Tří oříšků pro Popelku i Chobotnic z druhého patra. Kam podle ní kráčí česká pohádka a mají na ni dnešní děti ještě trpělivost? “
ttps://magazin.aktualne.cz/pohadkam-dnes-chybi-moralni-tah-deti-bavi-situace-ne-pribeh/r~324dfa64201511ea82ef0cc47ab5f122/
Upravil/a: annas
0 Nominace Nahlásit |
Nejenom pohádky. Ono toho bylo víc. Jak v kultuře tak v životě. prostě komerce snížila úroveň téměř všeho. Takový zábavný pořad, dnes nedá nikdo dohromady. Nejsou ani kvalitní komici. Více se dbalo na etiku a kvalitu. Dnes si každý vytvoří co chce a podle toho to vypadá. Dnes „komik“ mluví sprostě a myslí si že fořt.
0 Nominace Nahlásit |
Je fakt, že starší pohádky, ale i veselohry byly výborné. Prý je to
i dobrý vývozní artikl, např. v Norsku mají v olibě Tři oříšky pro
popelku. Čím to je? Zdá se mi, že u starých
a starších filmů, tedy i pohádek byl lepší zvuk. My tedy (u nás doma)
si na kvalitu zvuku v TV často ztěžujeme, není všemu rozumět a to
podstatně kazí celkový dojem. Prý se používá nějaká nová, levnější
metoda natáčení zvuku. No co z toho, že je levněší, když je
nekvalitní?
0 Nominace Nahlásit |
Pri filmoch za minulého režimu sa hodnotila nielen kvalita filmu, ale aj
myšlienka, ktorú mal film nastoliť. Schvaľovanie režiséra, scenára a
filmu prebiehalo nie v zmysle, koľko zarobí film, ale čo a aké posolstvo
dá budúcemu divákovi.
Lacné efekty (nie finančne) naháňanie sa za peniazmi a snahe ušetriť, čo
sa dá, aby bolo na pivo pre hercov a komparz pri zníženom honoráre (to sa
netýka tých ďalej spomenutých), hlavné postavy a výrobný štáb mali
víno (nepodarený pokus o humor), hlavne pri nedostatku dotácii a
sponzorskom, to všetko sa dnes prejavuje aj na kvalite filmu. Nehovoriac
o tom, že rypnúť si do strany a vlády za minulého režimu, bolo rovnako
ako je aj dnes (strana a vláda naďalej fungujú, len sa k nim pridal sponzor)
pre umelca nebezpečné. Poslúchaj a dostaneš rolu, zarobíš. Ak
neposlúchneš, hlás sa na Úrade práce.
0 Nominace Nahlásit |
Nutnost, disciplína a orientace. Neplatí to samozřejmě jen pro pohádky a
různé filmy ze 70. a 80. let, ale i starší (i předkomunistické,
třeba ze 40. let)… Úroveň filmového průmyslu byla někde jinde, taktéž
náklady a podobně. Oni se prostě museli snažit, aby to bylo dobré.
Nevznikalo tolik filmů (a seriálů), ale míň, na kterých se ovšem dávalo
záležet. Dnes je řekněme naprostá volnost, každý si může vybrat, co a
jak a můžou si (tvůrci) dělat, co chtějí (nehledě na kvalitu) tehdy bylo
vše řízené a to se týkalo i filmů.. přísnější požadavky a podmínky
(a teď nemyslím jen ty omezující, ale i takové ty, které dávaly
vzniknout kvalitě). Tvořit film a podílet se na něj, byla řekněme výsada
a zodpovědnost.
Dnes by mohly být filmy na mnohem lepší úrovni (bohatví, dostupnost,
levnější náklady, efekty, kulisy, technika, školy, herci/herectví a vůbec
vývoj v kinematografii, který za tu dobu proběhl), ale paradoxně tomu tak
vůbec není. Česko se na to nějak neorientuje, nemá dobré školy, studia a
podobná místa (nemyslím jen herecká, ale vše co s filmem souvisí),
i když je tu třeba možnost studovat na zahraničních školách. Nátlak
nebo motiace na tvorbu (dobrých) filmů zde taky není a ti, co něco tvoří,
se moc nesnaží.
Máme to herce a jejich generace, taky školy, které jsou velmi podstatné,
dále studia, režiséry, scénáristy, producenty a investory, maskéry,
počítačové odobrníky, techniky, a vůbec filmová technika a vybavení,
zvukaře,.. a mohli bychom pokračovat. Je to sposuta lidí/profesí,a le taky
i věcí (technika, finance, prostředky) a míst (školy, studia atd). A aby
vznikl dobrý film, musí být všechno tohle kvalitní/efektivní a
spolupracující. Pokud školy neplodí dobré herce, pokud nejsou dobří
scénáristi, režiséři, pokud nejsou finance,… něco dobré být můžer,
ale pokud není dobré všechno (nebo skoro všechno),a le nějaký článek
vynechává a není kvalitní, nebude kvalitní ani výsledné dílo. Dobří
heric jsou k ničemu se špatným scénářem a režisérem a naopak. Totéž
se může týkat i financí a producentů nebo jednotlivých lidí, co se na
tvorbě spolupodílejí, tvoří, upravují,…
Jinak: „Lepší filmy vznikají ve vypjatých situacích”
https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/lepsi-filmy-vznikaji-ve-vypjatych-situacich.A150410_105923_pozice-tema_kasa
(řekl bych, že tohle téma je tam tak v půlce rozhovoru). Každopádně to
nemusí být pravda, že filmy (nebo umění a podobně) vznikají vyloženě ve
vypjatých situacích a omezujících společnostech. Svobodné společnosti
můžou tvořit (MOHLY BY) mnohem lepší a kvalitnější díla, ALE potřebuje
to vedení a musí se na to orientovat. Je třeba rozlišovat mezi řízením a
vedením a taky z druhé strany s neřízeným/nezřízeným
„organizováním“, plného laxního a nedbalého přístupu. Pokud to nemá
žádný popud, vedení, podporu, iniciativu a snahu o efektivnost (což se
promítne v celém komplexním odvětví ve všech jeho částech), tak to jen
těžko bude kvalitní. Navzdory hrubému omezování neznamená, že totalita
neměla některé dobré prvky (jako popud, orientace daným směrem a jistý
nátlak), které zajišťovaly kvalitu v některých věcech. Navzdory
většinovému fujky, co totalita dělala, znamenala a představuje, tak řád,
disciplína a vedení (v případě totáče a podobně ŘÍZENÍ… namísto
vedení) je to ono, co děla kvalitu a efektivnost. KAždá společnost je
založená na VEDENÍ, organizování a určování směru (i ta
nejsvobodnější).
Česko a Češi nemají dnes motivaci ani dobrý popud, přestože prostředky a
možnosti ke zlepšování, by zde byly. Částečně za to může i (pro nás
„demotivující“) kvalita filmových průmyslů ze zahraničí, kde se
s giganty nemůžeme srovnávat.
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
já to mám stejně :)
Ty nejlepší motivy pohádek, které jsme četli, jsou zřejmě
vyčerpány,
„Hororová“ pohádka z r. 1978 Deváté srdce (J. Herz), mne tehdy vůbec
nenadchla, tu si ráda odpustím i dnes.
V. Vorlíček natočil asi 4 ještě „slušné“ pohádky i po roce 1989
:D
Pro některé současné děti (až 15 let zpět), jsou však údajně,
příliš „mírumilovné“. Bez velkého napětí, rvaček, krveprolití,
málo akční (až na ty trochu děsivé).
Pohádky sleduji ráda (ty předrevoluční obzvlášť) a vždy o Vánocích
mám pěkné žně.
0 Nominace Nahlásit |
Těžko říct, jestli jsou starší pohádky kvalitní. Ani v Popelce si
nebyli schopní zařídit stabilizaci videa, takže ten obraz je v několika
částech roztřesený (jízda na koni, scény s kočárem apod). Všechno to
jsou filmy s princeznama, jako přes kopírák.
Za kvalitní bych označil film Páni kluci a filmy s Burianem, ale tomu jen
režim házel klacky pod nohy. Ale to už nejsou pohádky.
Je pravda, že současná česká scéna je zcela na dně. Zdeněk Troška
dokázal posunout český film na absolutní dno, stejně tak v oblasti hudby
není v Čechách nic zajímavého. Nejlépe to popsal Řezník na
Slavících.
Nadějí pro český film může být Netflix, který se usídlil na
Barrandově. Netflix zde točí své nejdražší projekty, zřejmě proto, že
v levném Česku ušetří na nákladech. Je poměrně surreální sledovat
americký film od Netflixu, který je natočen v Praze, a v titulcích se po
Američanech objeví spousta českých jmen (viz např. https://www.csfd.cz/film/962344-armada-lupicu/prehled/ ).
0
před 1046 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Já obviňuji globalizaci a nadnárodní korporace. Ty určují, co se nám má líbit a co máme jako diváci a posluchači konzumovat. Jako jsou všude na světě stejné sítě supermarketů, tak se unifikuje i náš život kulturní, hudební. Hlavně abychom ničím neurazili menšiny a barevné. Tak, jako se v globalizaci pohrdá obyčejným daňovým poplatníkem, pohrdá se konzervativním divákem, který má rád tradice a je doma na jednom místě.
0
před 1046 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
…Že v této pohnuté době NEMOŽNO dát komukoli ani facana, když si dělá CO CHCE, je dnes samozřejmostí, neřku-li povinností pod hrozbou přísných trestů! To jsou paradoxy, co? (; (;