Proč? Každý to viidí jinak. Pokud jde o starší jedince, nesnášejí hluk, vadí jim i křik, pokud samozřejmě dobře slyší. Neíbí se mně také chování děti v dopravních prostředcích, ani to, když rodiče na děti křičí, nebo táhnou za sebou ječící dítě.

Nějak si neuvědomuji, že by dětí křičely víc, než v době mého mládi. Jsou-li děti naštvané, unavené, něco se jim nelíbí, dávají najevo svou nespokojenost: křičí, pláčou, útočí, ječí. Někdy se chovají ošklivě prostě proto, že se jim nepodařilo přilákat pozornost rodičů.

Horší ale je, jestliže je dítě nějak frustrované, nezná příčinu a tak na sebe upozorňuje.

Kolemjdoucí neznají důvody, někdy je křik nepříjemný, ale jedině rodiče své děti znají, měli by si uvědomit, zda v něčem nedělají chybu.. „Neuplácet“ je třeba bonbonem, brát je takové, jaké jsou, je třeba mít trpělivost, každé dítě je jiné, je třeba se naučit je poznávat.

Myslím, že ta maminka měla v něčem asi pravdu.

Pokud někdo o někom prohlásí, že je „smrad“ (ne-li něco horšího), pak se ani nedivím.

Protože zde shodou okolností odpovídají spíše starší ročníky, zkusím přidat trochu z pohledu matky tří reativně ještě malých dětí. Nevím, jestli dnešní děti jsou ukřičenější, než jsme byli třeba my, nebo vy. Co je pravda, že je to asi víc vidět na veřejnosti. (Záleží také jak malé dítě máte namysli). Ale důvody jsou tři – první je, že se dnes spíš setkáte s maminkou a malým dítkem někde, kde to dřív nebylo tak časté. Matky s dětmi se pohybovaly mezi domovem, parkem a hřištěm. V dopravních prostředcích byli také, ale protože bylo téměř nemožné se d oněj dostat, používali je jen v nejnutnějších případech.
Druhým důvodem je možná styl výchovy. každý má své klady a zápory. A dnešní děti se prostě křičet nechávají. (Pak samozřejmě je ještě otázka, jestli je to styl výchovy, nebo nezájem rodiče, ale to je už individuální věc).
No, a třetí důvod – dřív bylo normální i venku dítě nějak usměrnit. Dnes abychom se my rodiče báli cokoliv udělat nebo jen říci, protože ať udláme cokoliv, hrozí, že přijde nějaký chytrolín, který nám bude v lepším případě jen vytýkat naše výchovné chyby. V horším případě bude vyhrožovat sociálkou. (a to vůbec nemluvím o pokusu dítě jakkoliv trestat).

Upravil/a: Nuk nuk

No, asi jsme to za mlada vnímali tolerantněji, sami jsme měli řvoucí sviště. Dnes jsou z nás usedlí strejdové a staříci, kteří mají rádi klid a teploučko. Vidím to i sám na sobě podle toho jakou a jak hlasitě si pouštím muziku. Mám teď radši pohodovou a nemusí být na plný ceres.

Upravil/a: Kepler

Jestli to nebude tím, že jsi starý nervózní páprda a vadí ti i to, co ti v mladších letech nevadilo.

Myslím, že to bude jen váš dojem. Děti pláčou stejně jako kdykoliv předtím.

Našel jsem tři zajímavé zkušenosti na téma: Miminko pláče, když vidí jednu osobu z rodiny. Mohlo by to mít spojitost? Kdyžtak řešme v diskuzi pod otázkou.

Ahoj,
mám půl-roční dceru a měli jsme stejný problém s mou babičkou-její prababičkou…Nikdo jiný ji nevadil /jsme denně mezi lidmi, je zvykla na ruch apod./..ale jakmile ji jen zahlidla, spustila šílený řev a byla schopná řvat i hodiny – dokud jsme neodjeli..Nicméně, nechali jsme to byt, pár tydnů se babička neukazala a najednou je klid..Nenechá se teda ještě pochovat, ale už ji „snaší“, když ji vidi a neplače. Tak, za mě, nechala bych tomu čas ;)

Ell.Z
Ukecaná baba ;) 1454 příspěvků 22.08.13 13:46

Chtěla bych oživit tuhle diskusi.. Tchýně se včera vrátila z Ameriky, byla tam 14 dní. Večer se za náma stavila, poňuchňat si malýho (budou mu 4.měsíce). Začala na něho mluvit a ten hned začal strašně brečet, ale strašně. Říkala jsem si, že je asi blbost, že brečí, protože ji dlouho neviděl, že to bude nejspíš únavou. Byl jeho čas na koupání. Tak jsem tchýni řekla, ať se za náma zastaví další den. Dneska teda přišla, a jak si ho vzala do náruče, malej zase spustil. Vůbec nešel utišit, bylo to šílený. Když se mi ho podařilo asi po čtvrt hodině uklidnit, tchýně na něho začala mluvit a malej zase začal šíleně plakat. Bylo vidět, jak je to tchýni líto. Malýho hlídává někdy i 3–4 hodiny. Myslíte, že je to tím, že ji neviděl 14 dní? Ale jindy jí nevidí třeba přes týden a nikdy takhle hrozně nebrečel..

Sufik
Kelišová 5657 příspěvků 22.08.13 13:50

@Ell.Z neteř řvala, vždycky, když viděla dědu – nelíbily se jí fousy. A neudělali s tím nic, přešlo to časem. Nemá jiný účes, barvu, opálení… Třeba mu vadí i vůně (parfém, deodorant…) Zkuste to pomalu, ať je u vás, mluví, malej jí vidí, ale ať si ho nevšímá… zvykne si, ještě je malej.

Zdroj: http://www.emi­mino.cz/disku­se/miminko-place-kdyz-vidi-jednu-osobu-z-rodiny-125698/stranko­vani/3/

Nemyslím si, že by děti brečely agresivněji a častěji, spíše je rodiče neumí tak dobře zvládnout, jako dříve, a neumí se do nich vcítit. Dítě řve, pokud má nějaký nedostatek (spánek, jídlo, pití) nebo když se nudí. Z mých zkušeností vím, že není dobré být na dítě přehnaně přísný, ale naopak se mu postarat o dostatek rozptýlení. Mám to dokonce ozkoušené, moje první dítě jsem nedokázal zvládnout a bylo to i tím, že jsme bydleli v malém bytě. U druhého dítěte jsme už bydleli v rod. domě a před nedávnými roky jsme na zahradu koupili dětské hřiště http://www.sklu­zavky.cz/detska-hriste no a od té doby si celý den hraje a neslyším, že by agresivně nebo častěji brečelo.