Jsme řazeni na stranu vítězných mocností. Naše armáda bojovala ve francouzské, letcí v Anglii, u nás převažoval odboj.

Je to mnohem složitější, jak se dovíte z posledního odkazu.
--

Stáli jsem na straně vítězů, protože rozhodující roli měli Spojenci.

"Druhá světová válka (1. 9. 1939 – 2. 9. 1945):

http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:AL6WsFpWE­SIJ:www.malino­vysvet.cz/deji­ny/2SV.pdf+&cd=3&h­l=cs&ct=clnk&gl=cz&cli­ent=firefox-b-d

Na jedné OSA- Osa: Německo (včetně Rakouska a čs. pohraničí), Itálie, Japonsko (od 1941; včetně Koreje), Maďarsko, Finsko, Rumunsko (do 1944), Slovensko…

Na straně druhé Spojenci: Velká Británie, Francie, Spojené státy (od 1941), Sovětský svaz (od 1941), Čína, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Dánsko, Norsko, emigrantské vlády a jim podléhající jednotky Československa a Polska, britská dominia (zejména Kanada, Austrálie, Nový Zéland), Rumunsko (od 1944)… "

"Československo bylo jedinou zemí, která si v předvečer druhé světové války mohla vybrat, zda bude bojovat. Hitlerovu pomnichovskou územní expanzi totiž už nebrzdila ani diplomatická jednání. Rozhodným faktorem v úvahách o národní obraně ale byla síla protivníka – německá vojenská mašinérie Československo převyšovala ve vzdušných silách a na straně Berlína stála i zeměpisná výhoda.

Nacistické Německo bylo oproti Československu v září 1938 celkově větší, mělo k dispozici víc lidí, zbraní, objemnější průmyslové zázemí i obrovskou zeměpisnou výhodu. Po anšlusu Rakouska na jaře téhož roku totiž obkličovalo celé české země a společná hranice se táhla v šírokém oblouku od Ostravy až po Bratislavu.

Československá strana se potýkala hlavně s důsledky hospodářské krize, která vedla ke škrtům ve výcviku. Záložáci starších ročníků proto neznali nejnovější zbraně a neuměli je ovládat a známé jsou i případy řidičů, kteří od vojny neseděli za volantem. Atd.

Když se 30. září sešlo vedení státu, představitelé politických stran, prezident, s velením armády, se třemi nejvyššími generály, tak se všichni na základě vojenských posudků shodli, že za dané situace doporučit válku není možné.“

https://ct24.ces­katelevize.cz/do­maci/2590051-srovnani-armad-ktere-se-nestretly-v-casech-mnichova-celila-praha-masivni-presile

Byli jsme velmocemi zrazeni před válkou i po válce. Po válce jsme si k tomu přispěli sami.
Jak můžeme být považováni za vítěznou mocnost, když jsme se s dobře vyzbrojenou armádou před agresorem schovali „do kouta“ a zbraně poslušně odevzdali agresorovi a další léta jsme nuceně pro něj zbrojili.
To, že zastaralé letectvo mělo možnost odletět do Anglie a pár stovek či tisíců dobrovolníků povětšinou z 1.světové války bojovalo v různých armádách, na tom nemohlo nic změnit.

Upravil/a: quentos

Bohužel jsme v letech 39–44 armádu neměli. Pouze její velitele v Británii. Stejně tak jsme měli pouze exilovou vládu. Čili při bojích o Británii (a dalších na Západě) jsme bohužel měli sice jednotlivé vojáky, ale byli zařazeni do spojeneckých armád, nikoli že by byli samostatnou armádou.

Upravil/a: quentos

Souhlasím s Annas
→ jsme řazeni po boku vítězných mocností.

Patřit mezi vítězné mocnosti jsme nemohli
jednoduše proto, že jsme mocností nebyli (a nejsme).

Poněvadž naše Veličenstvo mělo bobky ze skopčáků v roce 1938–1939 a v roce 1968 v Moskvě bylo repete.

Otázky (hlavně poslední dvě) jsou nesmyslné, stačí si přečíst příslušný článek, je to už ve třetím odstavci: platili jsme jen za výzbroj, která pak čs. státu zůstala!!!