Proč jsme nedostali takové upozornění před 21. 8. 1968 od západních přátel?

Nebolo by to politicky únosné ani zo strany Varšavskej zmluvy, akcia by sa prezradila a stratila pointu, ani zo strany NATO a USA, ktorí stáli na hraniciach v vopred informovaní a v pohotovosti. Na koho by potom ľud Československej republiky nadával, na koho by potom naši „západní priatelia“ ukazovali prstom?
A o čom a o kom by dnes písali ľudia, ktorých jedinou činnosťou je nadávať na minulosť, v ktorej vyrastali, získali vzdelanie a mnohí základ do dnešnej podnikateľskej činnosti…

My jsme tehdy žádné západní přátele neměli, pro ně jsme byli členové nepřátelského vojenského paktu. Sice se sympatiemi sledovali pražské jaro, ale to bylo asi tak všechno. Nemohli se vměšovat do záležitostí země „za železnou oponou“. Kromě toho, bylo by to všechno zbytečné, jen by to vyvolalo paniku. Pokud vím, k žádným zásobovacím potížím nedošlo.

My jsme ale neměli žádné „západní přátele“. Jednak, jak už zde bylo řečeno, jsme my byly součástí Východního bloku – tedy během Studené války – úhlavního nepřítele Západu, a stejně tak my jsme vše na západ od našich hranic považovali (oficiálně) za nepřátelské.
I kdyby takové varování ze Západu přišlo, nejspíš by ho naše vláda považovala spíše za provokaci, než snahu varovat obyvatelstvo. V neposlední řadě by nám to spíše přitížilo – vláda SSSR, která k nám vojska vysala, by měla cosi jako „doklad“ o kontrarevoluci.

Ano varování nepřišlo ani od spojenců ani od nepřátel na západě. On to byl tenkrát asi dost velký problém v hrozbě války. Jednak byla Evropa v podstatě rozdělena mezi mocnosti ke konci války na konferencích v Teheránu a hlavně na Jaltě. A navíc. Kdo znal plány varšavské smlouvy tak zjistil, že navenek se tvářila jako obranné uskupení, ale ve skutečnosti plánovala bleskovou válku k Rýnu. Takže při zásahu západu by pravděpodobně vznikl válečný konflikt. Vzpomeňme si jen, co se dělo za Kubánské krize. Tehdy stačilo opravdu málo a dnes by jsme asi nebyli.
A malá poznámka k LED. V r. 1968 jsem byl školák, ale poznal jsem hodně lidí, kteří se vyučili za první republiky a chtěli tenkrát začít podnikat. Z následujícího vývoje po srpnu byli hodně rozčarovaní.

Upravil/a: suaeda