Preco vam niekedy zalezi na ludoch, kotri by vam mali byt ukradnuty?

Mezi kladné lidské vlastnosti patří i soucit.

Protože jsme lidi,nejsme stroje.Někteří to tak máme naprogramované,nes­tarat se jen jen o sebe,ale i o druhé.

Oni ti ukradení můžou být, ale jelikož už z podstaty člověku záleží hlavně na sobě samém, tak se může lehce stát, že tyto pocity zamění. Pomoc bližnímu je pomoc hlavně sama sobě. Okolo mýtu dobroty a milosrdenství je krásný závoj sounáležitosti, ale přitom jsou tyto pohnutky vskrze sobecké.
Není na tom nic špatného, sám rád pomáhám lidem. Jdu pak domů s pocitem dobře vykonané práce :)

Jak ukradení? Myslíš jako ti úplně neznámí? Nebo ti, kteří mi nějak ublížili nebo mě štvou a stejně mi „visí“ v hlavě?
Záleží na míře empatie každého člověka. Někdo má třeba plnou pusu řečí o lásce k bližnímu, a když dojde na „lámání chleba“, podrazí tě, ani nevíš jak. To jsou jen žvásty, když skutek utek'. Nemám ráda fanatické pánbíčkáře. Lehce se mluví o pomoci, o tom, jak bych byla schopna a ochotna pro druhého udělat všechno jen z „dobroty srdce“ – když se zrovna nic neděje. Falešné úsměvy a neupřímné litování, které druhého ještě dorazí… Tohle nesnáším. Konkrétní pomoc, ne jalové bláboly – takoví lidé se ale obvykle neohánějí slušností a nemoralizují, protože dobře zkrátka žijí – a nestaví to proto na odiv. To obvykle dělají ti, kteří sami mají (právem) černé svědomí a potřebují si ho nějak „vykoupít“…
Pomoc druhým má většina z nás nějak podvědomě „zakódovanou“ v sobě. Je to tím, že máme city. Náš temperament, charakter a povaha – a v neposlední řadě také výchova, inteligence a zkušenost – to vše nám dává podnět k tomu, abychom byli tím, čím jsme. Jestli tím, kdo má lidi rád, nebo tím, kdo je jenom využívá – třeba ke svému obohacení.

Když pro mě nebo pro někoho koho znám ten daný člověk udělá něco pěkného, začne mi na něm záležet. Bohužel potom už je pozdě…

Na lidech mi záleží všeobecně. Ukradení mi mohou být ti, kteří o jiné lidi nestojí (a stejně nejsou). Každý někdy potřebuje „ty druhé“. Asi to vychází z náboženství, říká se tomu láska k bližnímu.