Považujete královskou dochvilnost za důležitou vlastnost v současnosti, nejen jako základ podníkání, ale i jinde?

Je to vyjadreni respektu k tomu druhemu. V dnesni dobe neni problem se omluvit, pokud to nestihame.
A presto nekteri chodi pozde a jeste se pak divi, kdyz jim to pripomeneme.
Je spousty firem, ktere ty opozdilce na prijimaci pohovor pak proste vyradi.
Chodit vcas je proste slusnost!

Jak bych to …, na čem bych to vyložil… 🤔🤔🤔

Ano: Němci jezdí po cestách spořádaně. Netvrdím, že když je na rychlostníku 50, že jedou nejvíce 49, ale jedou do 60. Když mají svíti, svítí jich větší procento, než jinde, a tak dál. Na Sicílii, nebo třeba ve Viet Namu, se nejezdí po cestách spořádaně. Ale když nic neočekáváš, nejdeš do toho s očekáváním německého provozu, ale naopak se díváš kolem sebe, tak zjistíš, že to taky funguje. Jenom musí všichni, kdyby tam dojel takový Helmut Ordnunmusssein, i s celou rodinou, no tak bude dopravní kalamita! 😅

Stejný princip: na „Balkáně“, nebo třeba v Mexiku, dochvilnost prostě neexistuje. No tak neexistuje, on s ní nikdo nepočítá, a když to víš, že dohoda na 15 00 znamená něco mezi 15 00 – 16 00, tak tam nebudeš stepovat v 14 45 a 15 15 se nervovat, že ten druhý tam ještě není. Ne, přijdeš kolem 15 30, a když tam nebude, tak těch 15, 20 minut počkáš – jako, když dochvilně přijdeš v 14 45 a ten druhý se dostaví 15 02 a ještě se velice omlouvá za zdržení (Japonsko 🙃).

Zase: problém u nás je, že někdo je dochvilný, že když se máš dostavit v 15 00 a dostavíš se v 15 01, no tak nic nebude, práce nebude, business contract nebude, vlaky nepojedou, autobusy se sešrotujou, nic, bude se to bourat! 👿👿👿 No a s druhým se domluvíš na 15 00, dojdeš v 14 50, on se dostaví 15 20 a ještě se diví, co se vlastně děje, však „čtvrthodina se tolleruje, ne?“

V tom je jediný problém.

Jinak všeho moc škodí, jak přesná dochvilnost (Japonci), tak až absolutní nedochvilnost (Arabové, třeba). Prostě nejde se domluvit na 15 00 a dojít v 18 35, ale nejde se domluvit na 15 00, a v 15 01 odejít, protože ten druhý nepřišel. 🤷🏽‍♀️😃

Nejen v současnosti, ale považuji to důležité v každé době. U mne to vyvolává jistý pocit solidnosti daného člověka. Byl jsem tak vychován a zvyklý. Když se řekne ve čtvrtek ve tři, tak by tam ve čtvrtek ve tři měl dotyčný být. Snad je to z doby již přežité, kdy nebyly mobily, telefonů poskrovnu a tak nešlo se několikrát vymlouvat, omlouvat a měnit termín.

Určitě ano, ale existují i výjimky, že menší zpoždění je nutné tolerovat Jinak za mého mládí
ženy chodily na rande o cca 5–10 minut později, bylo to takové normální chování. Nevím, jak teď.

Lepšie je prísť o trochu skôr, ako nechať na seba čakať. Máte čas sa pripraviť a úderom hodín oznámiť svoju prítomnosť (vojsť, zazvoniť). Bez ohľadu na pohlavie účastníkov stretnutia (
poznámka:
ktoré z tých dnešných 99–180 pohlaví má to právo na nedochvíľnosť? 😮 😕

Ano,i já i když jsem jen bagrista se snažím být všude včas a ideálně o 5 minut dříve.